Jako by země byla v ohni
2019 nejteplejším měsícem, který byl kdy zaznamenán.
Nejen pákistánský problém Vědci odhadují, že průměrná globální teplota se do konce 21. století pravděpodobně zvýší o nejméně tři stupně. To by znamenalo třikrát tolik hurikánů, požárů a vln horka. Lidé nebudou na některých místech moci pracovat venku a bude se vyskytovat zvýšený počet případů úpalů, nemocí z tepla a souvisejících úmrtí. Ve Spojených státech již extrémní horko zabíjí více lidí než jakákoli jiná závažná povětrnostní událost – každoročně mu podlehne přibližně 1500 Američanů. Odhaduje se, že vlna veder v Evropě v roce 2003 způsobila až 70 tisíc úmrtí.
Pákistán má v Asii nejvyšší tepelnou bilanci. Nejvyšší zaznamenané teploty na světě – například v kalifornském Death Valley v USA – se obvykle vyskytují daleko od lidského osídlení. Zde však městské enklávy, kde se hustá urbanizace, nedostatek zeleně a dopravní zácpy spojují, vytvářejí efekt tepelného ostrova.
Zatímco Pákistánci pravidelně tvrdí, že Džakobábád je nejžhavějším městem na planetě, záleží na tom, podle čeho se teplota měří. Různé organizace používají různá měřítka a v rekordních maximech se v posledních několika letech střídaly Írán, Pákistán a Kuvajt. Po rozsáhlém výzkumu Světová meteorologická organizace (WMO) označila za nejteplejší město Turbát, které leží od Džakobábádu 900 kilometrů na jihozápad – 28. května 2017 zde naměřili rekordních 53,7 stupně Celsia. Džakobábád mu však může konkurovat ve „vytrvalostním závodě“. V letních měsících zde teploty 50 stupňů překračují pravidelně.
Většinu dní trpí milionový okres Džakobábád výpadky proudu, které mohou trvat až dvanáct hodin. I když je k dispozici elektřina, jen málo domácností si může dovolit klimatizaci. Místní obyvatelé se spoléhají na tradiční prostředky, jako je thadál, údajně chladicí tonikum vyrobené z mletého máku smíchaného s kořením, růžovým sirupem a ledovou vodou. Také se oblékají úměrně počasí. Ženy nosí oděv šalvar kamíz z lehké, vzdušné tkaniny. Sestává z volných kalhot, tunika s dlouhým rukávem chrání paže
Džakobábád a šátek zakrývá hlavu. Muži nosí něco podobného, i když bez zářivých vzorů.
Chusú, řidič vozu taženého oslem, namáčí své oblečení několikrát denně do vody, zatímco řidič traktoru Nabi Bux tvrdí, že sindhské popové melodie linoucí se z otevřené kabiny odvádějí jeho mysl od horka. Jiný místní, Muhammad Ajúb, doporučuje často odpočívat pod stromy. Problémem však je, že většina stromů v této oblasti byla dříve poražena na palivové dříví. „Někdy, když se teplota dostane nad 52 stupňů, mám pocit, že se mi rozskočí hlava,“dodává.
„Nemůžeme utéct“
Jediným funkčním řešením, říká místní lékař Abdu Hamím Súmru, je zůstat hydratovaný a dostat se z horka. Thadál je čistá pověra, tvrdí. Přesto ho také pije. „Možná je to opium ze semen máku,“vtipkuje. „Cítíme se po tom lépe a každý je na tom závislý.“
PÁKISTÁN
Následky horka mohou trpět i jinak zdraví dospělí. Halima Bángarová, 38letá vdova, která žije v malé vesnici nedaleko Džakobábádu, přišla v květnu 2018 o svého muže kvůli úpalu. Šel do města, aby prodal nějaký dobytek, když začal pociťovat závratě a bušení srdce. V lékárně si chtěl koupit rehydratační sůl, ale bylo už pozdě. Zkolaboval na ulici. „Bylo to horko, které ho zabilo,“říká Bángarová. „Nebyli jsme si vědomi jeho důsledků.“
V jejím jednopokojovém domě z bláta z cihel pohání solární panel na nádvoří stropní ventilátor, který nestačí vířit horký vzduch kolem. Venkovní teploměr ukazuje 52,1 stupně Celsia, jen stupeň a půl od rekordu v zemi. „Jak se můžeme chránit před tímto žárem? Jak dlouho tady můžeme přežít?“ptá se Bángarová. Uvažovala o stěhování, ale kde na světě uniknout rostoucím teplotám? „Nemůžeme utéct ze Země,“uzavírá.
„Někdy, když se teplota dostane nad 52 stupňů, mám pocit, že se mi rozskočí hlava,“říká místní obyvatel Muhammad Ajúb