Pochopit lidi doby kamenné
Papuánci přitahují zájem i u nás. ČT2 vysílá seriál dokumentů o tom, jak je biolog Vojtěch Novotný zapojuje do výzkumu. A v Centru DOX nabízejí pohled na Papuánce, jejich duchovní vesmír i komunikaci s nimi výtvarníci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein.
Papuánci patří mezi komunity žijící stylem doby kamenné. Je to sice už klišé, ale ve vnitrozemí Nové Guineje stále odráží realitu. V textu k výstavě s názvem Ultrasupernatural se píše, že jsou to poslední divocí lidé na Zemi. To není úplně pravda. Připomeňme indiány v Amazonii či původní obyvatele Andamanských ostrovů, patřících Indii (nedávno zabili Američana, jenž jim přišel nabízet křesťanství). Ale faktem je, že Papuánci ztělesňují společenství, které neprošlo neolitickou revolucí, ba před pár generacemi praktikovalo kanibalismus.
Návštěvníka trkne, když vidí záběry náčelníka kmene Yali Mek v moderním supermarketu. Je tam zboží jako u nás, leč náčelník kráčí nahý a bos oděn jen v penisové pouzdro.
Nové Guineje. A ještě něco. Z výstavy vyplývá, že to téma není pro autory nahodilé. Lukáš Rittstein vede sochařský ateliér na Akademii výtvarných umění, ale ukazuje i svoji tvorbu z dětství, odrážející zájem o přírodní národy (postava náčelníka, modely chýší). Barbora Šlapetová se zaměřuje digitálněji, už 12 let spolupracuje s kosmickou agenturou NASA, ale to má svůj význam i v kontaktu s Papuánci, jak uvidíme dále. Zájem obou výtvarníků o Papuánce nespadl z Marsu.
A teď už k jádru věci. Oč ve výtvarných reflexích života a duchovního vesmíru Papuánců jde? Těžko to shrnout do jedné věty. Mezi exponáty jsou zastoupeny fotografie (hlavně mužů „divokého“kmene Yali Mek), plastiky inspirované tímto světem, ba i ohromná multimediální instalace Jak se dotknout nebe.
Létat kouřem do vyšších pater
Ale má-li to vše nějakého společného jmenovatele, mohl by zaznít v podobě otázek: Jak komunikovat s Papuánci? Jak komunikovat s kmeny a lidmi, kteří hmotně i duchovně žijí ve světě doby kamenné?
Návštěvníka to trkne, když vidí záběry náčelníka kmene Yali Mek v moderním supermarketu v Západní Papui. Je tam zboží jako u nás, leč náčelník kráčí nahý a bos, oděn jen v penisové pouzdro. Ale to je jen pikanterie. Zajímavější jsou přepisy rozhovorů.
Primárně jde o dialogy mezi muži kmene a dvěma českými výtvarníky. Třeba o tom, jak létat kouřem do „vyšších pater“. Toto je zajímavé. Lidé doby kamenné, kteří se musí ptát na to, zda se u nás jí lidské maso, nemají problém pochopit, že na oběžné dráze kolem Země létá Mezinárodní kosmická stanice. Dokonce roku 2013 absolvovali po satelitním telefonu rozhovor, který s nimi vedli astronauti Leroy Chiao a Kóiči Wakata. Z toho je vidět, že spolupráce Barbory Šlapetové s NASA nebyla nadarmo.
Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein: Ultrasupernatural, Centrum současného umění DOX, Praha, do 12. 10.