Věda za sušením prádla

Zvykli jsme si, že věda odkrývá velké záhady dalekého vesmíru či těžko pochopitelná tajemství světa bezprostředně kolem nás. Ale ona samozřejmě poznává i úplně obyčejné věci, které ovlivňují náš život. Takže nám ho pak může i vylepšit.

Vezměme si třeba tak prostou věc, jako je sušení prádla. Většina lidí přinejmenším od babičky ví, že sušení prádla pověšeného na sluníčku je lepší než pod střechou anebo v elektrické sušičce – i když ta je samozřejmě rychlejší a pohodlnější. Proč? Prádlo ze slunce přece tak krásně voní…

Silvia Puglieseová je Italka, která studovala na bakaláře v Turíně, pak magisterský program na univerzitě v dánské Kodani a dnes dokončuje doktorát v Paříži (evropská integrace nabízí studentům obrovské možnosti…). Ještě při pobytu v Kodani se pustila do výzkumu, který nyní publikoval odborný časopis Environmental Chemistry.

V Itálii je prádlo na šňůrách i ve městech stále ikonickým pohledem pro turisty. Takhle Silvii učila sušit vyprané věci její maminka a ona sama říká, že když to jde, taky to dělá. „Ta svěží vůně prádla mi připomíná domov,“svěřila se vědecké rubrice deníku New York Times.

A tak hledala, co je na tomto způsobu opravdu méně obvyklé než na jiných postupech. Soustředila se právě na vůni.

Pro kolegy to byl docela legrační pohled: na balkon budovy chemických laboratoří kodaňské univerzity umístila sušáky, na nichž visely vyprané ručníky (všechny kvůli srovnání stejné, vyrobené z bavlny a nakoupené v prodejně IKEA).

„Kolegové se smáli, ale tento všednodenní pokus je docela zajímal,“vzpomíná Puglieseová.

Další ručníky se sušily rovněž na balkoně, ale pod plastovou stříškou, takže na ně slunce nemohlo svítit přímo. A třetí dávka schla v prázdné a temné laboratorní místnosti, kam se slunce vůbec nedostalo. Všechny ručníky byly vyprané stejně, a to s využitím vody vyčištěné filtry jako pro jiné laboratorní pokusy.

Výsledek se vlastně dal očekávat – ručníky sušené na přímém slunci voněly Silvii nejlépe. Ale to by na vědecký experiment pochopitelně nestačilo.

Udělala také chemické rozbory vonných látek, které se ve zkoumaném usušeném prádle vyskytovaly.

Vůně převedená do chemických názvů pak vypadla zhruba takto: ručníky usušené na slunci obsahovaly v mnohem větší míře než ručníky sušené ve stínu látky patřící mezi aldehydy – pentanal (ten se vyskytuje například v kardamomu, olivových olejích i alkoholických nápojích), oktanal (který najdeme například ve vůni citrusových plodů) a také látku nonanal, jež voní po růžích.

Kde se tam vzaly? Silvia Puglieseová soudí, že právě sluneční ultrafialové záření vybudí některé molekuly v prádle, takže vzniknou vysoce reaktivní látky zvané radikály. Ty pak reagují s okolními molekulami ze vzduchu, čímž vytvářejí zmíněné voňavé aldehydy (a také některé ketony).

Maminka Silvie Puglieseové – stejně jako miliardy jiných hospodyněk – měla pravdu. I když zapsaná v chemických vzorcích třeba ani tak pěkně nevypadá.

Byl to docela legrační pohled: Na balkon budovy chemických laboratoří kodaňské univerzity umístila sušáky, na nichž visely vyprané ručníky. Kolegové se smáli, ale tento všednodenní pokus je docela zajímal.