Jaroslav Fenyk versus Pavel Šámal

stavní soud minulou středu vyhlásil nález, jímž na konci května zamítl návrh libereckého okresního soudu vyškrtnout z trestního zákoníku minimální pětitisícovou výši škody, jejíž způsobení již představuje trestný čin.

Před soudem v Liberci stojí H. P., obžalovaná z krádeží věcí v celkové hodnotě 7525,60 Kč. Ukrást je měla natřikrát. Způsobená škoda se postupně sčítala, až se přehoupla právě přes hranici 5000 Kč.

Podle soudce, jenž její případ na severu Čech soudí, dnes odcizení 5000 Kč už nepostihuje oběť stejně citelně jako před 18 lety, kdy se tehdejší minimální výše škody v trestním právu (2000 Kč) zvedla na tu současnou. Přestože zákonodárce po dle soudce deklaroval záměr minimální hranici škody i její násobky upravovat o inflaci, nikdy tak neučinil. Aktuální výše minimální škody v trestním právu tak již neodpovídá současné životní úrovni ani cenové hladině. Zatímco v roce 2002 představovalo 5000 korun 35 procent průměrné mzdy, dnes je to jen 15 procent. Zůstává-li výše škody v trestním právu stejná i přes tyto ekonomické změny, vede to podle libereckého soudce k tomu, že se zpřísňuje trestní postih za jednání, jež dříve bývala jen přestupky.

ÚS v trestním zákoníku škrtat odmítl. Slova „škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5000 Kč“v něm (§ 138 odst. 1) nadále zůstala. Podle ústavních soudců mohou totiž obecné soudy od stíhání pachatelů, kteří způsobili škodu jen o něco málo převyšující hranici 5000 Kč upustit, pokud jejich jednání nebylo společensky škodlivé anebo ukazuje-li se jejich stíhání pro daný skutek jako neúčelné.

Dva profesoři = dva názory

K odůvodnění nálezu uplatnili disent oba profesoři trestního práva u ÚS – Jaroslav Fenyk i Pavel Šámal, jehož podpořila Kateřina Šimáčková. Zatímco podle Fenyka nelze od trestního postihu za škodu, byť při její spodní hranici, upustit, pokud ji „jako trestnou jednoznačně a nezpochybnitelně stanovil zákonodárce“, podle Šámala by to bylo možné v případě hyperinflace.