Jak ten hrad vlastně vypadal?
Hrad, který připomíná čertovy rohy trčící ze země, si nespletete s žádným jiným. Proč se ale právě temná zubatá zřícenina stala hlavním symbolem přívětivého a laskavého Českého ráje? Možná proto, že mnohem větší a důstojnější Kost je schovaná v údolí tak dokonale, že ji občas ani nepřátelé nenašli, Bradlec je až příliš zřícený a Valdštejn zase moc vysoko na skalách. Zkrátka Trosky jsou tak akorát: upravené, od parkoviště pár kroků a dobře viditelné ze všech stran.
Na nezájem si Trosky stěžovat nemohou. Pravidelně se umisťují na předních příčkách nejnavštěvovanějších památek Českého ráje a před několika lety zvítězily v anketě portálu Kudy z nudy o nejzáhadnější místo v Česku. Přitom prohlídka je jednoduchá: vystoupáte na věž Babu i na vyhlídku pod věží Panna, podíváte se do okolí, projdete se po nádvoří a můžete se balit k odchodu. Čím tedy Trosky přitahují tolik pozornosti?
Předně: je to hrad s volnou prohlídkou, což je skvělý tip pro rodiny s dětmi; podobně si vlastním tempem můžete vychutnat třeba Sovinec, Zvíkov, Hukvaldy, Helfštýn, Landštejn nebo Lipnici. Stoupání na 49 metrů vysokou Babu i vyhlídku pod 59 metrů vysokou Pannou vám připomene starou pověst o vdově Markétě a její vnučce Barboře. Ty dvě se tak nenáviděly, že každá žila v jiné věži a z okna do okna pak na sebe pokřikovaly nadávky a urážky všeho druhu.
Dnes na sebe podobně jako Markéta s Barborou pokřikují dva hrady – Trosky a Houska. Předmět sporu je pikantní: pod kterým z nich otvírá svůj chřtán díra do pekla? Dlouho měl navrch legendami a báchorkami opředený hrad Houska historek. Přibližně od konce 18. století se k Troskám navíc začali stahovat amatérští badatelé a dobrodruzi a neúspěšně se pokoušeli tajné chodby najít. To, co objevili, je dnes z velké části nepřístupné, vchody chrání masivní mříže. Milovníci záhad přesto dokázali leccos zmapovat a vyšťourat – například takzvanou „podpisovou skálu“v jedné jeskyni s vyrytými podpisy těch, kteří toto místo navštívili, a výstražnými nápisy jako tri dni sme blaudily, Twa smrt gestli deš dál nebo ani o krok dále, sic tvoje smrt. Jenže i kdybyste chtěli jít dál, chodby jsou zavalené pískem. Ale kdo ví – třeba by stačilo odhrabat pár metrů, a objevili byste nízké, železem pobité dveře a za nimi tu vytouženou tajnou chodbu.
Na návštěvníky působí zejména schodiště Baby. Prý se sem moc nechce malým dětem – no, není divu, na schodišti je tma a v té, jak známo, může číhat bubák. Jenže podobně tísnivé pocity tu mívají dospělí, kteří už na strašidla nevěří. Prý se jim zdá, jako by je sevřená spirála stahovala do nějaké díry nebo hluboko do sklepa, řada z nich také popisuje pocit neštěstí a pach krve.
Má se za to, že za to mohou legendy o pokladu – anebo lépe řečeno o pokladech. První prý kdesi v podzemí ukryl Ota z Bergova, který se roku 1415 podílel na vyloupení opatovického kláštera. Sbírku mincí a zlatých i stříbrných církevních předmětů posléze rozšířila kořist loupeživé tlupy rytířů Kryštofa Šofa z Helfenburka a jeho věrného druha Švejkara. Jenže přes veškeré úsilí – a nebylo ho málo – se poklady dodnes nepodařilo najít. Smiřte se tedy s tím, že vás v Babě něco bude tahat ze schodů, pro jistotu se vyzbrojte baterkou a vzhůru na Trosky!
Autorka je spolupracovnicí LN