Euro není zázračný všelék. Naopak

Ať už se stane doma nebo ve světě cokoliv (pozitivního či negativního), vždy to je pro naši domácí minoritní skupinku fanoušků eura záminka k jeho obhajobě a výzvě k rychlému přijetí v ČR. Nejinak tomu bylo v textu předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové Euro? Neutrpí peněženka ani sebevědomí (LN 8. 6.). Na dominantně emocionálním, fanouškovském pojetí založená obhajoba eura odmítající racionální argumenty a debatu o jakýchkoli nákladech přijetí společné měny se nicméně ve stejných kolejích opakuje i v textech jiných eurofederalistů.

Předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová hned na úvod tvrdí, že prý ,,využíváme pragmaticky výhod (integrace), ale zdráháme se převzít politickou odpovědnost za splnění závazku, se kterým jsme do společenství vstupovali“. To o euru nejsou na úvod moc pozitivní slova, když pro jeho přijetí musíme lobbovat připomínáním, že jde o závazek a politickou odpovědnost. Navíc je tento argument na vodě už z toho důvodu, že byl závazek přijat ve chvíli zcela jiné architektury eurozóny. Zejména ve chvíli, kdy si ještě nikdo nedokázal představit, že se z eurozóny stane transferová unie, kde se daňoví poplatníci odpovědněji hospodařících států budou podílet na dluzích rozhazovačných států.

Slováci hlasují nohama Argumentem pro přijetí společné měny má být podle předsedkyně TOP 09 pohled na Slovensko. Euru tam věří 70 procent občanů. Ale v naší České republice zase podle průzkumů drtivá většina lidí věří koruně! Má mít tedy průzkum ze Slovenska přednost před našimi průzkumy jen proto, že se hodí eurofederalistům do krámu více? A neměl by český politik brát v úvahu primárně názor českých občanů?

My ekonomové nemáme průzkumy veřejného mínění moc rádi. Spíše než to, co si lidé myslí, nás zajímá, jak v realitě skutečně jednají. A přesto, že je nám Slovensko kvůli euru dáváno (falešně) za ekonomický vzor, Slováci hlasují nohama. Za české koruny jich u nás pracuje téměř 200 tisíc. Opačným směrem do eurového slovenského ráje moc českých občanů pracovat nesměřuje.

Paní poslankyně přiznává, že nálady české veřejnosti vůči euru jsou opačné, než by si přála. A to prý aniž bychom měli s eurem reálnou zkušenost. Ale my přeci neblahé zkušenosti eurozóny se společnou měnou můžeme sledovat v přímém přenosu. Jen hlupák si na rozpálenou plotýnku musí sáhnout, aby zjistil, že opravdu pálí.

TOP 09 se často prezentuje jako strana pro mladé, tak jen pro ilustraci jeden z ekonomických ukazatelů, a sice nezaměstnanost mladých v eurozóně: Řecko 36 %, Španělsko s Itálií 30 %, pokrokové Švédsko a Francie 20 %, Slovensko (!) téměř 17 % – i přesto, že jich tolik pracuje u nás. Zatímco mimo eurozónu stojící Maďarsko 11 %, Polsko 8 % a ČR s korunou 5 %. Euro opravdu není zázračným ekonomickým všelékem.

Paní předsedkyně Pekarová Adamová se čílí, že současným oslabením koruny jsme dramaticky zchudli, prý o deset procent. To je samozřejmě nesmysl mimo jiné proto, že nikdo z nás se nechystal vrhnout právě teď všechny své úspory do nákupu dovozového zboží, což je nepravděpodobná okolnost, za níž by to snad takto platilo.

Tržní pohyb naší nejdůležitější ceny v ekonomice – směnného kurzu – tak podle Pekarové Adamové není výhodou. Samozřejmě že je, plní úlohu přizpůsobovacího mechanismu, bez kterého by narůstaly ekonomické nerovnováhy. Volně plovoucí kurz by byl nevýhodu jen za dlouhotrvajících silných výkyvů kurzu či spekulativních útoků na korunu. Ta ale dlouhodobě patří mezi nejstabilnější měny. Oslabení měny v případě současného bezprecedentního ekonomického šoku z důvodu koronavirové krize není nijak překvapivé. Navíc se kurzový polštář tohoto typu našim vývozcům v současné mimořádné krizi spíš hodí než naopak. Jejich zboží bude se slabší korunou na zahraničních trzích levnější, a tedy víc konkurenceschopné. A až se zase ekonomika zvedne a budeme normálně jezdit na dovolené a moci utrácet koruny za hranicemi, bude pravděpodobně kurz na předkrizové úrovni.

Emoce místo rozumu Nejfalešnějším argumentem nejen paní předsedkyně Pekarové Adamové je ale tvrzení, že s eurem budeme „sedět u hlavního jednacího stolu, kde se rozhoduje“. Používají ho často stejní lidé, kteří tlačili na to, abychom se prostřednictvím Lisabonské smlouvy jako menší členská země vzdali vlivu a hlasovací síly ve prospěch velkých zemí, jež beztak rozhodují o hlavních meznících integračního procesu.

Důkazem je i aktuální plán vzešlý zejména z Německa a Francie na tzv. Fond obnovy. Ten má členské země EU zadlužit na 30 let, zavést evropské daně a definitivně zakotvit sdílení dluhů odpovědně hospodařících s těmi, kteří nejsou schopni se sami financovat. Tady má předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová vzácnou příležitost naznačit, jak využít místa za stolem. Plán bude muset být odsouhlasen všemi členskými státy, bude tedy záležet i na ČR. Můžeme tak trvat na tom, aby šlo o vratnou pomoc nejpostiženějším zemím bez nových evropských daní a bez sdílení dluhů. Závěr textu předsedkyně Pekarové Adamové ale naznačuje, že bychom neměli plán představený Evropskou komisí odmítat.

A takto to bude pořád. Sice máme místo u stolu už dnes, ale můžeme tam jen kývat. Jinak se podle rétoriky eurofederalistů staneme potížisty a nesolidárními partnery v EU. Stále ty samé a opakující se emocionální výkřiky místo racionálního chování a hájení národních zájmů.