USA zpřísní sankce proti Nord Streamu 2

Vamericko-německých vztazích to skřípe nejvíc v poválečné historii. Třetina amerických vojáků se stahuje z Německa, což je pro Evropu z hlediska bezpečnosti a geopolitiky zpráva mimořádného významu. A nadstranická komise amerických senátorů hodlá zpřísnit sankce proti rusko-německému plynovodu Nord Stream 2.

Zajímavé je, že nově připravená americká legislativa se jmenuje „zákon o ochraně a vyjasnění evropské energetické bezpečnosti“. Zároveň ale Američané tvrdí, že plánovaný plynovod ohrožuje americkou národní bezpečnost a nesmí být nikdy dokončen.

Američanům vadí, že plynovod posílí závislost Německa a Evropy na ruském plynu. Také se obávají, že oslabí pozice tranzitních zemí (Polsko, Ukrajina apod.), skrze něž dosud ruský plyn do Evropy proudí. Nejenže tranzitní země přijdou o příjmy za tranzit a ekonomicky je to oslabí, ale stanou se závislejšími na někom, kdo může v Kremlu zavřít kohoutek. Ještě totiž potrvá, než budou postaveny alternativní kapacity pro zkapalněný plyn. Amerika má však pochopitelně také vlastní ekonomický zájem na vývozu svého zkapalněného zemního plynu do Evropy. Ten je ale zatím relativně drahý. Takže USA zjevně snoubí geopolitiku a zájmy vlastních firem.

Plynovodu Nord Stream 2, který je dlouhý 1600 kilometrů, zbývá k dokončení 160 kilometrů u německého a dánského pobřeží. Stavbu pozastavila první vlna amerických sankcí z května 2019, která míří na lodě a techniku (a její vlastníky), jež pokládají trubky. Švýcarská firma Allseas, které patří šest lodí vybavených pro konstrukci plynovodu, ukončila v důsledku první vlny amerických sankcí všechny práce v prosinci loňského roku.

Stavbu plynovodu se nyní chystají dokončit ruské lodě, které už připluly do německého přístavu Mukran, jenž má být centrem logistiky plynovodu. Dodejme, že nový plynovod je postaven vedle funkčního plynovodu Nord Stream 1 a je plně vlastněn ruským Gazpromem. Financování ale z poloviny zajišťuje konsorcium západoevropských energetických firem, jako jsou francouzská Engie, rakouská OMV, britsko-nizozemský Shell a německé firmy Uniper a Wintershall. Celková cena má být deset miliard dolarů.

Nový návrh amerického zákona už ale nemíří pouze na vlastníky lodí, nýbrž na všechny firmy, které tyto lodě pojišťují, které jim poskytují přístav nebo jakékoli služby, a na všechny firmy, jež by se chtěly podílet na certifikaci plynovodu, tak aby mohl začít fungovat. Začíná být zjevné, že nové americké sankce by dokončení plynovodu opravdu a de facto znemožnily.

Protiargumentem Německa je, že zároveň investuje do nových terminálů na zkapalněný plyn, které prý mají zajistit širší diverzifikaci energetických zdrojů. Japonská firma Mitsui O.S.K. Lines a německý Uniper podepsaly například kontrakt na výstavbu největšího evropského terminálu na zkapalněný plyn v německém Wilhelmshavenu. Nezdá se ale, že by to Američany jaksi „obměkčilo“.

Z pohledu Německa je ovšem velkou chybou spojovat zpřísnění amerického postupu vůči plynovodu výlučně s Donaldem Trumpem, jejž naprostá většina Němců považuje za arogantního, hloupého a nekompetentního. Navíc se v Německu všeobecně věří, že Trump bude brzy vystřídán, a zpřísněný kurz vůči Německu je tedy považován za jakýsi poslední záchvěv Trumpova předvolebního zoufalství.

O odsunu části amerických vojáků z Německa rozhodl opravdu samotný Trump, ale zpřísnění sankcí proti firmám zúčastněným na stavbě plynovodu Nord Stream 2 připravili společně senátoři za Demokratickou i Republikánskou stranu. Pokud by se stal prezidentem Joe Biden, bude ve věci plynovodu postupovat úplně stejně jako Trump.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost