Řeším i proclení hráčových psů

Pavel Zíka o náplni a zvláštnostech profese sportovního agenta i jednáních s Romanem Abramovičem při přestupu Petra Čecha

PRAHA Pavel Zíka patří k nejvýznamnějším fotbalovým agentům v Česku. Za svou dvaadvacetiletou kariéru uzavřel mnoho velkých přestupů, mezi jeho klienty patřili Petr Čech, Jiří Štajner či Jiří Jarošík, v současnosti se svou agenturou Global Sports zastupuje například Nicolae Stanciua, Zdeňka Ondráška nebo Martina Dúbravku.

„Nejdůležitější v mé profesi je odhad člověka. Určitě musíte mít znalosti ohledně fotbalu jako takového, ale hlavně je to o psychologii. Musíte umět s hráči mluvit. Je třeba za ně dobře jednat, aby měli ty nejlepší možné smlouvy a podmínky. Hráč se pak může soustředit výhradně na fotbal,“říká v rozhovoru pro LN Zíka.

LN Zasloužil jste se o příchod první opravdové posily z ciziny do české ligy. Z Argentiny do Liberce přestoupil v roce 1998 Leandro Lazzaro Liuni. Jak to celé vzniklo?

V roce 1990 jsem se dostal pracovně do Argentiny. Strávil jsem tam krásných osm let a logicky jsem se zajímal o argentinský fotbal. Bydleli jsme s rodinou kousek od stadionu River Plate v Buenos Aires, kde se hrálo kromě jiného i finále MS 1978, které Argentina vyhrála. A když jsme se potom v roce 1998 vraceli do Česka, využil jsem svých znalostí tamního prostředí a dobrých vztahů s majitelem Liberce panem Ludvíkem Karlem. Takže jsme si logicky podali ruku a vymysleli prvního Argentince do české ligy.

LN Ale stejně, Argentinec a česká liga, to dříve nedávalo smysl. Odtamtud se mířilo úplně jinam.

Po osmi letech v Argentině jsem přece jen znal úroveň tamní první i druhé ligy a samozřejmě také ekonomickou neboli platovou úroveň hráčů. Věděl jsem, že do Čech nemůžeme přivést velké hvězdy, které mířily z jihu Ameriky rovnou do velkých španělských či italských klubů. Takže jsme museli přivést někoho mladého, ambiciózního. Někoho takového, který by se třeba přes Liberec mohl dostat ještě dál. Chtěl jsem jednak pomoct Liberci, ale také přivést atraktivního hráče. Tehdy opravdu nebylo zvykem, že by do Čech mířil někdo takto exotický. V té době byl typickým zahraničním příchodem někdo z Balkánu nebo ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tohle byl echt cizinec, navíc z Argentiny, země několikanásobných mistrů světa.

LN Čím byl výjimečný?

Leandro sem přivezl radost. Něco nového, takovou argentinskou hbitost a svým způsobem i horkou krev. Byl velmi přizpůsobivý, dodnes smekám, jak se dokázal rychle adaptovat na české prostředí. Vše, co potřeboval, si v poklidu vyřídil. A už od začátku se stal pevnou součástí Slovanu.

LN Uvedl se skvěle – třemi góly…

Pamatuji si, že byla neděle a naši hokejisté vyhráli olympijský turnaj v Naganu. Ten den všichni ponocovali a nespali, včetně mě. Fanoušci v Liberci šli odpoledne rovnou z hospod na fotbal. A mně se navíc povedl husarský kousek. Protože jsem se znal s argentinským velvyslancem, zariskoval jsem a pozval celou argentinskou ambasádu, aniž bych tušil, zda Leandro vůbec nastoupí. Oni pozvání přijali a přijeli na historické utkání prvního Argentince v české lize.

LN Tomu říkám podařený risk.

Nikdy na to nezapomenu. Seděli jsme v mercedesech s argentinskou vlajkou, jel jsem přímo za panem velvyslancem. Kolem nás se trousily davy fanoušků z hospod s vlajkami a šálami, většina z nich na nás podivně koukala.

LN Po zápase však Lazzara znala téměř celá republika.

Přišel výkop, tehdy hrála v Liberci velmi silná Opava. Na devítce, na hrotu se pohyboval nějaký svalnatý, dlouhovlasý, snědý fotbalista. Nikdo ho pořádně neznal a on dal hattrick a Slovan vyhrál 3:0. Navíc skóroval třemi různými způsoby: jednou po rychlém brejku, podruhé z dorážky a potřetí krásnou ranou z dvaceti metrů.

LN Nebylo problémem, že mluvil pouze španělsky?

Fotbal je na světě jen jeden. To znamená, že taková ta fotbalová mluva je všude stejná a dá se rychle naučit ve všech jazycích. Ale máte pravdu, pamatuji si některé velmi humorné historky.

LN Povídejte…

Tehdy trénoval Liberec pan Škorpil a asistenta mu dělal Pepík Petřík. Několikrát mi volal právě pan Petřík z tréninku a dával mi k telefonu Leandra, abych mu vysvětlil nějakou taktickou variantu, kterou zrovna nacvičovali. Asi takto: Hele, zatáhne to někdo zleva, odcentruje mezi penaltu a velké vápno, ty tam máš nabíhat… Ze začátku to bylo zkrátka trošku složité a zároveň humorné.

LN Máte ještě nějakou perličku?

Ještě bych mohl říct jednu vtipnou historku… Jméno Liuni má Leandro po mamince, jeho hlavní příjmení je Lazzaro. A co se nestalo, Leandro Lazzaro dostal na první dres jmenovku Liuni. Trošku se čertil, když zjistil, že má na zádech příjmení své maminky. Říkal: Já nejsem Liuni, já jsem Lazzaro. Ale jinak to byl veselý kluk.

LN Dá se říct, že vám právě tento podařený transfer otevřel cestu k tomu, co dnes děláte?

Ano. Byl jsem na sebe patřičně hrdý, protože to byl můj první agentský počin. Díky Lazzarovi a pak dalších v čele s Petrem Čechem, Davidem Rozehnalem nebo Martinem Feninem se o mně začalo mluvit. Vždy jsem ke sportu tíhnul. Za socialismu to moc nešlo, ale když se naskytla možnost, z celého srdce rád jsem se stal jedním z prvních agentů v Česku. Třetím po pánech Nehodovi a Paskovi.

LN Jaká je vaše pracovní náplň?

Určitě to není jen o velkých přestupech a nových smlouvách. Je to o práci sedm dní v týdnu. Není to tak, že byste si v pátek odjel na chatu a pracoval na zahrádce. My to máme tak, že ten pátý, šestý a sedmý den sledujeme své svěřence. Svým způsobem jsou to pro nás takové třešničky na dortu. Po utkání se s nimi o hře bavíme, analyzujeme ji, nasloucháme jejich názorům i postoji trenéra. Ta hlavní náplň se však odehrává během týdne. Ladíme podmínky, kluky nabízíme po světě, zajišťujeme speciální zdravotní péči, kondičního poradce a třeba i radíme, jakou si vybrat vysokou školu nebo do čeho zainvestovat. Zkrátka se o hráče staráme tak, aby se mohl plně věnovat fotbalu.

LN Hostíte skauty, kteří se přijedou na vaše svěřence podívat?

Stoprocentně. Jde o to, že my jako agentura sloužíme k tomu, že bychom měli poskytnout perfektní materiály o tom daném hráči. Dříve to byly videokazety a DVD. Po nocích jsme stříhali zápasy z televize a dolaďovali životopisy. Dnes když přiletí skaut, sportovní ředitel, trenér či majitel, dostane se mu plného servisu. Seženeme letenky, pošleme pro něj auto, zajistíme ubytování, večeři, seznámení s hráčem i jeho rodinou.

LN Co nejkurióznějšího jste řešil?

Těch případů je spousta. Třeba Honzovi Laštůvkovi, který přestupoval do Šachtaru Doněck, jsme zajišťovali přesun jeho dalmatinů na Ukrajinu. Musím říct, že to nebylo vůbec jednoduché. Například domlouvat se po telefonu s ukrajinským úředníkem, který měl pejsky proclít, bylo obtížné. Nedávno jsme něco podobného řešili s pejskem Martina Dúbravky a předtím i s Petrem Čechem. U jiného hráče

inzerce jsme řešili i rodinné problémy, rozvody, děti… Je toho dost.

LN A vaše nejtěžší jednání? Třeba s Romanem Abramovičem, který šéfoval Petru Čechovi?

Hodně jich bylo těžkých. Přestupů do zahraničí jsem za svou dvaadvacetiletou kariéru udělal celou řadu, Myslím, že trojciferné číslo. A ten Petrův transfer z Rennes do Chelsea byl specifický.

LN Jak vlastně začala velká kariéra Petra Čecha?

Rozhodli jsme se s Petrem pro Rennes, průměrný francouzský tým, ve kterém se měl Petr naučit

LN Stále mluvíme o fotbalu, vy jste však v kariéře nezastupoval pouze fotbalisty…

Když jsem zakládal jako one man show Sport Invest, schválně jsem jej nazval tak, jak jsem ho nazval. Není to Fotbal Invest nebo něco takového. Mě vždycky bavil sport jako takový, a proto jsem věděl i o nějaké Martině Sáblíkové, která jako dorostenka poráží celý svět, i když nemá dostatečně kvalitní podmínky. I proto jsem zastupoval Ondřeje Synka, Tomáše Vernera a těsně před mým koncem ve Sport Investu jsem podepsal i Ester Ledeckou, i protože jsem se dobře znal s jejími rodiči.