Stát musí firmám pomoci proti neplatičům

Kdysi jsem ve starém vojenském řádu objevil následující definici: „Kůň je tažné zvíře a zapřahá se zpravidla hlavou po směru jízdy.“Nechápal jsem příliš, komu byla určena. Když ale sleduji konání vlády i opozice, několikrát mne napadlo, že by si tuto poučku měli všichni ti snažilové prostudovat. Všichni totiž hledají, kam a kolik peněz je třeba do ekonomiky nalít, a nikoho nezajímá, zda ta nádoba, kterou hodlají plnit, má dno a zda neteče.

Kdyby se makroekonomičtí mágové na chvilku zamysleli, jak to celé v té mikroekonomii opravdu běží, nemohli by přehlédnout hlavní body, které by měl úspěšný podnikatel splňovat.

Samozřejmě to hlavní je vymyslet produkt s velkou přidanou hodnotou. Neméně důležité je ten produkt někomu prodat. Ale to nejpodstatnější je dostat za produkt také ve sjednané době zaplaceno.

Návrat igelitek s hotovostí Historie se ve spirálách opakuje a dovolím si jako pamětník připomenout doby, kdy se za zboží platilo „cash“v igelitkách, protože někteří chytráci zjistili, že chybějící „cash flow“se dá nejlépe refinancovat cizími penězi. Pokud už splatné faktury vůbec někdy zaplatili, pak to bylo po násobcích lhůt jejich splatnosti.

Obávám se, že jsme na nejlepší cestě se do těch dob vrátit a prostřednictvím nezaplacených pohledávek refinancovat zahraniční podniky.

To jsou ty díry v nádobě, kudy podpory a subvence mohou zase vytéct mimo republiku. Samozřejmě je možné si dodavatelské úvěry pojistit. Ale je logické, že zajišťovny (pojišťovny pojišťoven) jsou podnikatelské subjekty zřízené za účelem zisku, jako správní žraloci vycítí krev a ceny zajištění zvýší, což se projeví i na ceně pojistného. Podnikatelé tak budou stát před volbou, zda pojistit, či riskovat, že nedostanou zaplaceno, protože jak všichni víme, nejvíc se utratí při placení.

Uvědomila si to i tak nepružná firma, jako je Evropská unie, a umožnila vládám vstoupit na trh pojištění úvěrů. Podle EU je to účinný nástroj ekonomické podpory a státy spolupracují s pojišťovnami úvěrů, aby schopnost odběratelů dostát svým závazkům podpořily. Proto směřují státní garance nyní k zachování stávajícího pojištění, aby při obnovení ekonomiky pojištění pokračovalo. Zkušenosti z předchozí krize ukazují, že tento systém nezasahuje do stávajícího průběhu pojištěných obchodů a zároveň je flexibilní při poskytování krátkodobého úvěrového pojištění při obnovení obchodování.

Pojištěním proti propouštění Nejrychleji reagovala německá vláda poskytnutím záruky 30 miliard eur výměnou za 65 procent příjmů pojišťoven: pojišťovny zaplatí škody ve výši až 500 milionů eur.

A to mě dovede zpět ke koni a směru jeho zapřažení. V Česku zajišťovaly pojišťovny v roce 2019 obchody v objemu téměř bilionu korun, ale pokud se „zachránci tuzemské ekonomiky“nechytí za nos a neposkytnou stejně jako Německo pojišťovnám garanci, která se rovná zlomku toho, co bylo a bude rozdáno, budou tyto pojišťovny donuceny zrušit pojistné limity. To zasáhne v první řadě financování faktur, firmy omezí obchodování na odloženou splatnost nebo podniky prostě zavřou, protože nebudou schopny konkurovat státem garantovaným dodávkám z Německa či Polska.

Ostudu si utrhneme i před bratry Slováky, kteří pochopili, že druhotná platební neschopnost rovná se vlastně propouštění zaměstnanců. Zaměstnavatelé se tam za pojišťovny postavili a vláda podpoří záruky pojišťovnám. Pojišťovací ústavy budou nuceny přepnout do módu sebezáchovy a přežití, ale mnohé české firmy zavřou krám jen proto, že vláda odmítla užít nástroj, který jim mohl se zanedbatelným zlomkem nákladů opravdu pomoci.

Možná ale je to vše konáno s rozmyslem a některý z politiků čeká na výnosnou trafiku ve formě nové Konsolidační banky.