Šestero radostí pro Mišíka
Bylo jasné, že ze šesti nominací česká rocková legenda Vladimír Mišík alespoň některé musí proměnit ve vítězství. Že ale opanuje letošní Ceny Anděl na celé čáře a zvítězí bezmála v polovině kategorií, to asi očekával málokdo.
Mišíkovo album Jednou tě potkám, které natočil v produkci Petra Ostrouchova a s muzikanty, kteří nepatří k základnímu kádru jeho koncertních spoluhráčů z kapely ETC…, bylo velkou událostí loňského roku. Sklízelo jednu nadšenou recenzi za druhou, letití fanoušci byli doslova blaženi a třiasedmdesátiletého rockového barda objevila díky zvýšenému mediálnímu zájmu jistě i mladší generace. Nabídl na něm to, co umí nejlépe: silné písničky, postavené na zhudebněné české poezii dvacátého století i na vlastních, tentokrát hodně osobních zveršovaných příbězích. Taková výpověď je prostě v českém teritoriu nebývalá a zasloužila ocenění.
Mišík byl vlastně nominován ve všech relevantních kategoriích s výjimkou Síně slávy, jejímž „obyvatelem“je už od roku 1993. Anděla tedy mohl vyhrát jako Sólový interpret, Jednou tě potkám se mohlo stát Albem roku, singl Jednou (producentem Petrem Ostrouchovem zhudebněná báseň Václava Hraběte) mohl být Skladbou roku a k téže písni měl želízko v ohni v kategorii Videoklip roku. Nakonec tyto nominace proměnil všechny ve spravedlivé vítězství.
Za kuriozitu svého druhu lze považovat Mišíkovy nominace ve dvou žánrových kategoriích, o kterých rozhodují užší odborná kolegia. Žánry rocku a folku, ještě před nemnoha lety vlastně dost znesvářené, ovšem opanoval svým nadžánrovým, prostě „mišíkovským“, stylem také. „Asi už dneska v hudbě víc splývají hranice. Anebo jsem už natolik starej, že je jedno, jestli zpívám rock nebo folk, a zní to tak nějak obdobně,“řekl LN sám Vladimír Mišík.
Celé to může vypadat jako velké zadostiučinění pro hudebníka, jehož tvorba je základním kamenem inteligentní větve české hudební scény. Ale nebyl by to Vladimír Mišík, kdyby dal takovým velkým slovům průchod. „Myslíte ve smyslu ‚I can’t get no satisfaction‘?“zareagoval zpěvák v narážce na své oblíbené Rolling Stones po dotazu LN, cítí-li zadostiučinění. „Satisfakcí bych to nenazval. Já sice už nějaké ty sošky mám, ale nikdy jsem takové ceny příliš neprožíval. Ale mám samozřejmě velkou radost. Ostatně, překvapilo mě už to množství nominací.“
… a ti druzí
Přes neuvěřitelný „dvojnásobný hattrick“Vladimíra Mišíka by neměli zapadnout ani další vítězové letošních Andělů. S úspěchem andělského hegemona lze srovnat letošní obsazení Síně slávy, do které vstoupil Mišíkův letenský soused, čtyřiaosmdesátiletý hudební publicista a kritik Jiří Černý. Jeho zásluhy o kultivaci českého hudebního prostředí v uměleckém, občanském i „gentlemanském“slova smyslu jsou už od 60. let zcela nezpochybnitelné a příjemnou novinkou je i to, že se vítězem stal někdo, kdo není přímo aktivní muzikant, ale jehož jméno má v hudebním provozu mnohem větší váhu než zástupů výkonných umělců.
Stejně tak Anděl pro pianistku, skladatelku a čerstvě i zpěvačku Beatu Hlavenkovou v kategorii Sólová interpretka, dvojí vítězství projektu Jakuba Königa Zvíře jménem Podzim (Objev roku a žánrová Alternativa a elektronika) či ocenění Vertiga v jazzové kategorii vypovídají o tom, že Českou hudební akademii, tedy 365 osob z hudební scény, které v Andělích hlasují, letos netvořili lidé, kteří si sedí na uších a sledují-li vůbec něco, je to jen produkce velkých „píárově“zdatných vydavatelství.
Skupina
Mirai – Arigató
Sólová interpretka Beata Hlavenková – Sně
Sólový interpret
Vladimír Mišík – Jednou tě potkám
Objev
Zvíře jménem Podzim – Září
Slovenské album Nocadeň – Auróra