Na pandemii pojišťovny samy nestačí

Martin Žáček (54)

Ve vysokých patrech EU se připravuje plán na zřízení společného fondu, z nějž by se hradily škody způsobené třeba uzavřením provozu kvůli dalším možným pandemiím. „Neexistuje jedno univerzální řešení pro všechny členské státy a návrh není podložen statistickými údaji dopadů pandemie, což není v souladu se základními principy pojistitelnosti,“shrnuje výhrady pojišťováků šéf UNIQA pojišťovny v Česku Martin Žáček.

LN Jak se promítnul koronavirus do pojištění?

Museli jsme se naučit, jak obsloužit klienty na dálku včetně likvidace pojistných událostí. Naši likvidátoři nemohli přijít za klienty do jejich bytu či domu, a tak jsme připravili novinku – poškozenému klientovi jsme poslali odkaz a on nám pak prostřednictvím svého mobilního telefonu v dohodnutý čas ukazoval přes video třeba promáčený strop. V cestovním pojištění jsme řešili situaci klientů, kteří se dostali v zahraničí do karantény. Anebo jsme za lékaře, kteří u nás byli pojištěni pro případ karantény, přebírali náklady za přerušení provozu jejich zavřené ordinace.

LN Takže pojištění proti karanténě bylo na trhu už před koronakrizí?

Pro vybrané profesní skupiny klientů UNIQA ano, na výskyt nějaké lokální události pro omezený okruh lidí. Teď po pandemii ale nepochybně dojde k diskusi, jak pojistné krytí rozšířit na další příčiny či opravdu velké množiny osob. Co dělat, když vypukne tak plošná krize jako nyní. Diskutuje se o tom i na evropské úrovni. Objevila se i myšlenka, že by mohl vzniknout jakýsi evropský pandemický fond, na němž by spolupracovaly pojišťovny, zajišťovny a stát.

LN Co by to znamenalo pro firmy a pro lidi?

Dnes si firmy v rámci průmyslového pojištění standardně pojišťují přerušení provozu. To je ale vždy spojeno s nějakou konkrétní událostí, většinou živelní událostí typu povodeň, vichřice. Nebo zničení stroje. To jsou klasické pojistné události z přerušení provozu. Firma nemůže vyrábět a pojišťovna jí kryje provozní náklady a ušlý zisk. Tyto běžné pojistné produkty jsou na trhu dostupné a fungují. A pojišťovny se pro případ opravdu velkých škod zajišťují u globálních hráčů – zajišťoven.

V roce 2002, kdy u nás byly povodně, pojišťovny uhradily lidem a firmám zhruba 35 miliard korun, z toho 32 miliardy zaplatili zajistitelé. Takto vypadá standardní režim. Ona povodeň ale byla jen v Česku a v sousedství. Většinou živel řádí v ohraničeném regionu.

Teď se kvůli koronaviru dostáváme do úplně jiné dimenze. Jedna událost zasáhla celý svět a rizika či škody jsou neohraničené. Proto taky klasická pojistná schémata nestačí. Je nutné, aby se do toho vložil stát, respektive státy. Stát je jediný, kdo může pokrytí tak obrovského a plošného rizika tohoto rozsahu garantovat.

LN Takže menší problém zaplatí pojišťovny, větší problém zajišťovny a koronavirus je tak velký, že na něj nestačí ani zajišťovny?

Ano. Jediný, kdo je schopen situaci takto globálního rozměru financovat, jsou státy. A jak se ukazuje, ty se kvůli tomu významně zadlužují. Jen Česko očekává letos schodek na úrovni 500 miliard korun. To je, pro srovnání, zhruba čtyřnásobek pojistného, které pojišťovny v České republice za rok od svých klientů ve všech druzích pojištění vyberou. Je tedy logické, že říkají: my samy za sebe, ani s našimi zajišťovnami nejsme schopny se s tak velkým problémem poprat. Přesahuje to možnosti pojistného i zajistného sektoru.

LN A jak je zatím ten evropský pandemický fond daleko?

Koronavirus je globální záležitost, která by se musela řešit na celoevropské úrovni. Názory zemí se ale velmi různí. Diskutuje se, zda by něco takového bylo vůbec možné. Podmínkou by bezesporu muselo být, že by šlo o pojištění povinné – tak jako je povinné ručení, aby nenastávaly situace, kdy se jeden podnikatel pojistí a druhý ne a bude spoléhat jen na pomoc státu.

LN Ale jen dopady dvouměsíčního zmrazení české ekonomiky se odhadují na bilion korun. Existuje přece kategorie rizik s názvem vyšší moc, a taková nikdo nepojišťuje...

V tuto chvíli pandemické šíření koronaviru a jeho důsledky skutečně spadají do vyšší moci a pojišťovny je pojišťovat nemohou. Přesahuje to rozsah běžných rizik a naše kapacity a standardy fungování běžného trhu. Ale na evropské úrovni vznikla představa, ideál či myšlenka, zda by nebylo možné vytvořit nějaký pandemický fond. A my jako sektor říkáme, že je to problém, sami do toho jít nemůžeme.

A pokud by něco takového vzniklo, tak to nemůže být bez garance státu. Musíme si uvědomit, že zásadním problémem pro ekonomiku nebyl virus samotný, ale dopad opatření proti jeho šíření. Tedy lidsky, politicky motivované rozhodnutí. Pokud by se stát na řešení nepodílel, ale přitom rozhodoval, jaká opatření se mají realizovat, tak bychom se dostávali do oblasti morálního hazardu.

LN A kdo stojí za myšlenkou pandemického fondu?

Přišly s tím některé členské státy a ideu podporuje EIOPA (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).

LN Co na to Česko?

Myslím, že Česko k tomu má velmi pragmatický přístup. Mezi stěžejní výhrady vůči jakékoliv variantě vytvoření evropského fondu patří argument, že neexistuje jedno univerzální řešení pro všechny členské státy a že návrh není podložen statistickými údaji dopadů pandemie, což není v souladu se základními principy pojistitelnosti.

LN Jak se změní nabídka pojistných produktů po koronaviru?

V oblasti pojištění osob je pojištění proti onemocnění koronavirem a důsledkům s tím spojeným zahrnuto v produktech životního pojištění a cestovního pojištění. Patří sem i pojištění ztráty zaměstnání nebo pracovní neschopnosti, kdy klientovi vyplácíme denní dávky, které mu po sjednanou dobu kryjí životní výdaje. Tady jsme jednoznačně zaznamenali zvýšenou poptávku. Osobně si myslím, že je to oblast, která bude v budoucnu daleko více poptávána.

LN Pojišťovny, stejně jako banky, kvůli pandemii výrazně pokročily v digitalizaci. Jak se úspory z automatizace procesů promítnou do cen pojištění?

Digitalizace a automatizace procesů se projevila již v minulých letech, kdy díky ní pojišťovny mohly snížit svoje správní náklady. Prostor pro další pokles je už omezený. Na druhé straně se do cen pojištění promítá inflace. Proto pojišťovny musejí průběžně v řadě produktů ceny navyšovat.

Nejjednodušším příkladem je povinné ručení. Náhrady za škody na zdraví jsou z velké části přímo navázány na vývoj průměrné mzdy. Jak roste průměrná mzda, tak roste i naše odškodnění. Pro „plechové“škody jsou to hodinové sazby v autoservisech. Ale snažíme se o to, abychom nemuseli tento růst přenášet na všechny plošně. Proto diferencujeme mezi klienty podle míry jejich individuálního rizika. To umíme už na základě dostupných dat velmi dobře vyhodnotit.

LN Takže ale úspora nákladů díky digitalizaci není tak velká, aby převálcovala inflaci?

To není. Na správní režii, kde vznikají úspory z digitalizace nejvíce, nepotřebujeme ani desetinu nákladů. Navíc digitalizace minimálně na začátku také něco stojí.

LN Vyvinuli jste nebo vyvíjíte pod vlivem koronaviru nějaký úplně nový produkt?

Vesměs doplňujeme nebo aktualizujeme ty stávající. Příkladem je pojištění kybernetických rizik, které logicky reaguje na situaci, kdy v době koronaviru začalo daleko více lidí pracovat s počítači, počínaje on-line nákupy. Vztahuje se například na situaci, kdy vám někdo zneužije platební kartu. Poskytneme vám pak právní pomoc při vymáhání peněz zpět. Nebo když zaplatíte na podvodném e-shopu a zboží nedorazí.

Vystudoval jadernou

■

a fyzikálně inženýrskou fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Pak se vzdělával v oboru pojišťovnictví.

V roce 1994 nastoupil do

■

Česko-rakouské pojišťovny, z níž se později stala UNIQA

pojišťovna. O tři roky později se stal místopředsedou jejího představenstva.

Předsedou představenstva

■

a generálním ředitelem pojišťovny je od roku 2008, od roku 2014 zastává obě pozice i pro sesterský podnik na Slovensku.

LN Co cestovní kanceláře? Ty mají s koronavirem také problém, hoteliéři a další dodavatelé služeb jim nechtějí vrátit peníze...

Cestovní kanceláře jsou pojištěny proti krachu. To je krytí pro klienty, kteří si koupili zájezd, ale jejich cestovní kancelář zkrachuje – aby nezůstali, jak se říká, na holičkách. Nyní jsme se dostali do situace, kdy velká část cestovních kanceláří řeší problém s cash flow. Zaplatili zálohy za hotely v cizině, a nemohou tak klientům vracet peníze, protože je fyzicky nemají.

Byly možné dva scénáře. Buďto by opravdu velká skupina cestovních kanceláří zkrachovala a přestal by prakticky fungovat cestovní ruch. Anebo by do toho vstoupil stát, což se stalo, a umožnil jim vydat vouchery, a posunout tak konzumaci zájezdu na pozdější období.

Situace, která vznikla, je opět zcela nestandardní. Pojišťovny pojišťují proti krachu cestovní kanceláře, ale současně se zajišťují, podobně jako v případě katastrofických rizik. Už loni došlo ke krachu globální cestovní kanceláře Thomas Cook, což byl dosud největší případ v dějinách pojištění cestovních kanceláří. Zajistitelé začali o to bedlivěji sledovat, v jaké kondici jednotlivé cestovní kanceláře jsou. Kdyby stát nyní nepomohl, tak bychom byli svědky toho, že by se řada cestovních kanceláří stala ze dne na den nepojistitelnými.

Koronavirus zasáhl celý svět a rizika či škody jsou neohraničené, takže klasická pojistná schémata nestačí. Je nutné, aby se do toho vložil stát.

LN Můžete jako pojišťovna udělat pro cestovní kanceláře něco víc než nabízet jen pojištění proti úpadku?

My s cestovními kancelářemi spolupracujeme ve dvou oblastech. První je zmiňované pojištění proti insolvenci, tedy proti úpadku nebo krachu, jak se lidově říká; ze zákona musejí být pojištěny všechny cestovní kanceláře. Druhou oblastí je cestovní pojištění. U zájezdů, které se neuskuteční, klientům pojistné nebudeme účtovat nebo bude jejich pojištění platné, až se cesta s využitím voucheru uskuteční. Záleží na dohodě klienta s jeho cestovní kanceláří. Zaplacené pojistné za nevyužité individuální cestovní pojištění z důvodu zákazu cestování jsme vraceli.