Na fotbal ať soudci létají za své

Soudce Stanislav Bernard a jeho někdejší nadřízený Jaroslav Bureš se zachovali neeticky, shodli se právníci oslovení LN

Soudci pražského vrchního soudu se dopustili neetického jednání, když před čtyřmi lety pro sebe, manželku a syna přijali nepeněžitý dar v hodnotě 123 tisíc korun: all inclusive zájezd na fotbalový šampionát Euro do francouzského Toulouse. Alespoň se na tom shodla drtivá většina odborníků, kteří se zúčastnili ankety LN Právní barometr.

Podle zjištění serveru Seznam Zprávy ze začátku června zaplatila soudci Stanislavu Bernardovi a jeho tehdejšímu šéfovi Jaroslavu Burešovi výlet Fotbalová asociace ČR. Bureš již Vrchní soud v Praze nevede, v lednu ho nahradil Luboš Dörfl. Bureš na soudcovský mandát zjara rezignoval a justici nadobro opustil v květnu.

Jelikož od přijetí daru uplynuly více než tři roky, je takové jednání z hlediska kárné odpovědnosti soudců promlčené. Nejvyšší správní soud, který kárné žaloby na soudce projednává, by řízení o žalobě proti soudci Bernardovi zastavil pro opožděnost a proti Jaroslavu Burešovi proto, že již není soudcem.

Podle většiny právníků oslovených v anketě Právní barometr by ale Bernard měl na místopředsednickou funkci i tak rezignovat.

Tvárnice nebrat!

„Převzetí nepeněžitého daru zhodnotili už ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! jako něco špatného, co by nemělo být tolerováno,“odpověděl v anketě oslovený poslanec v narážce na scénu z tohoto filmu, která přijímání nepeněžitých darů coby úplatků odvážně pranýřovala již v době tuhé normalizace. „Vidíte, takové tvárnice. Klasický úplatek to sice není, to všichni cítíme, ale na druhé straně..., tvárnice nebrat!“zaznělo v ní z úst herců Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka během protiúplatkového kurzu pro automechaniky.

Podstatou daru je obdržet od jiného něco dobrovolně a zdarma. Tedy i letenky, ubytování a vstupenky na fotbalový zápas v cizí

zemi, o něž u obou soudců šlo. Přestože to byl dar nepeněžitý, neznamená to, že by jeho hodnotu nešlo penězi vyjádřit. Naopak. Hodnota daru byla určující pro vypočtení daně z příjmů, kterou z tohoto bezúplatného plnění museli oba soudci v roce 2017 finanční správě přiznat a zaplatit.

„Soudce je podle zákona o soudech a soudcích povinen vykonávat svou funkci svědomitě a při jejím výkonu i v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost jeho funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Tato kritéria podle mne v daném případě nebyla splněna,“uvedl v Právním barometru oslovený advokát.

„Ryba smrdí od hlavy“

Další z advokátů upozornil, že zákon o státní službě stanoví úředníkům pro přijetí daru limit 300 korun. Zaměstnanci EU mají bez souhlasu nadřízených zakázáno přijímat dary přesahující 50 eur. Pro soudce by podle něj tudíž mělo platit něco podobného.

„Toto jednání pochopitelně etické není. Vrhá v očích veřejnosti na všechny soudce špatné světlo, jako kdyby všichni byli takovými papaláši. Znovu se potvrdilo, že ryba smrdí od hlavy. Podobné excesy na nižších stupních soudní soustavy prakticky nespatříte, zatímco několik výše exponovaných soudců dokáže udělat více škody než užitku,“myslí si místopředseda jednoho z okresních soudů.

„Nedostatek vkusu jedněch škodí všem. Jak za takových okolností mám já, příslušník neoblíbené profese soudního exekutora, budovat pověst solidnosti justičního systému, když se vrcholní představitelé justice vysmívají svým kolegům? Nemohu si odpustit povzdech, že na špičkový fotbal by se rád zajel podívat leckterý fotbalový fanoušek, který by na podobný zážitek mnohdy léta šetřil. Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější,“uzavřel svou odpověď citátem z Orwellova románu Farma zvířat moravský soudní exekutor.