Pravý středověk s princeznami
Přestože současnou podobu získal Bouzov teprve na přelomu 19. a 20. století, pro řadu lidí je tím správným středověkým sídlem: s nefalšovanou vysokou věží, cimbuřím, střílnami, arkýři, chrliči, padacími mosty a mřížemi.
Kdybyste hledali ideální kulisu pro pohádku nebo historický příběh, rozhodně by na vašem seznamu nesměl chybět. Podobně uvažovala spousta filmařů, a tak se tu v průběhu času točil například veleúspěšný televizní seriál Arabela, prázdninová komedie Kopretiny pro zámeckou paní a samozřejmě spousta pohádek včetně té nejznámější: O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Na přelomu 13. a 14. století filmaři neexistovali a romantiky si tehdejší Bouzov také moc neužil. Šel z ruky do ruky a majitelé se tu střídali jak na běžícím pásu.
Na chvilku se zastavme u roku 1420: možná právě před 600 lety se na Bouzově narodil Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, budoucí český král. Nevíme to ale jistě, o titul rodného hradu by se právě tak mohly ucházet Poděbrady nebo Hořovice, Litice nebo Kunštát.
Po dalším střídání několika majitelů se nakonec podle smlouvy z roku 1696 stal majitelem bouzovského panství Řád německých rytířů, ale hrad si na svá dobrá léta musel ještě několik set let počkat. Nikdy se nestal trvalým sídlem žádného velmistra a ještě ve druhé polovině 19. století připomínal zříceninu. Teprve v roce 1895 se nový velmistr řádu Evžen Habsburský rozhodl proměnit chátrající ruinu v reprezentativní sídlo, kam později umístil své soukromé sbírky obrazů a uměleckých předmětů.
Bouzov nebyl jediný hrad, který dal upravit, ale rozhodně byl bezkonkurenčně nejdražší; arcivévodu to stálo 20 milionů zlatých.
Vyřezávaní rytíři na lustru
Pozdní gotikou a ranou renesancí je na Bouzově inspirované všechno, od architektury až po vybavení interiérů. Je krásné a plné pohádkových motivů, stačí se jen pozorně dívat.
Vyplatí se i pohled vzhůru na vyřezávané rytíře v turnajové zbroji a další postavičky zdobící lustry nebo chrliče s dračími tlamami. Pověstný je rovněž model hradu z ryzího stříbra; byl vyrobený na začátku 20. století v Mnichově a i s osmibokým soklem měří na výšku dvaaosmdesát centimetrů.
Jako z pohádky vypadají také arkádové ochozy, zbrojnice nebo novogotická kaple s náhrobními kameny středověkých řádových mistrů.
Hlavní prohlídka okázalých interiérů trvá přibližně hodinu, s dětmi se můžete vypravit třeba do sklepení s princeznami, draky a dalšími pohádkovými postavami. Pokud se chcete na hrad podívat pořádně z výšky – a také vidět místo, odkud odletěli „létající“švec Jíra s princeznou Jasněnkou – musíte si vybrat okruh Výstup na věž Hlásku; jiná trasa na věž a její ochoz zkrátka nevede.
Po prohlídce hradu si ještě můžete na svahu hradního kopce zajezdit na minikárách nebo na koloběžkách; nahoru vás vytáhne výtah, dolů pojedete po dlážděné trati, která se v serpentinách vine po svahu. K návštěvě láká i Areál historické zábavy. Poznáte jej snadno – stoupá odtud dým, čpí střelný prach a ozývá se skřípění obléhacích strojů nebo rány z děl. Dominantou je Trojský kůň s hmotností 55 tun, jinak součást expozice válečných strojů. V jeho útrobách jsou výstavní prostory, a kdo nemá strach z výšek, ten může po strmých schůdcích vylézt až do koňské hlavy na vyhlídku ve výši čtrnácti metrů.
Člověče, nezlob se
Válečných strojů se týkají i historické programy, při nichž si vyslechnete výklad o dávných zbraních roztodivných jmen a ještě podivnějších tvarů, a dokonce si je na vlastní pěst vyzkoušíte. Střílí se tu z vrhacího praku, kuše, hákovnice, houfnice a píšťaly, konají se pohádková divadelní představení nebo rytířské turnaje. Najdete tu také dětská hřiště a hru Člověče, nezlob se s obřími figurkami.
A kam se vydat dál? Třeba po modré údolím říčky Javoříčky do Javoříčka, obce vypálené těsně před koncem druhé světové války. Historii připomíná památník, malá expozice a několik pomníků, můžete ale pokračovat dál do kopce k Javoříčským jeskyním. Přehlídka jejich nádherné krápníkové výzdoby začíná hned za vchodem, v mohutném Suťovém dómu s propastí Zátvořice. Krápníky spatříte i v dalších prostorách, a to od drobných a křehkých brček až po několikametrové záclony, obří stalagmity a mohutné kaskády neuvěřitelných barev. Jejich krása vyniká především v 18 metrů vysokém Dómu gigantů, který patří k našim největším podzemním prostorám. Tady vás oslní několik metrů dlouhé sintrové Niagarské vodopády, slibný název mají i Pohádkové jeskyně. Na vlastní oči tu také spatříte hříčku přírody – heliktity, tedy krápníky, rostoucí proti zákonům gravitace.
Autorka je spolupracovnicí LN