Neklidná severní hranice
Zdánlivě idylické vztahy s Polskem jsou plné historických sporů a epizod, kdy nebylo daleko k válce
Zaolží jsme v roce 1938 obsadili spolu s Hitlerem, Hradec Králové v roce 1968 s Brežněvem. Teď to zvládneme sami. Hurá! – komentuje v nadsázce na Twitteru uživatel jménem Marek Migalski květnový pohraniční incident mezi Polskem a Českem u vesnice Pelhřimovy na Bruntálsku. Polská armáda si tam zřídila kontrolní stanoviště na českém území a odřízla přístup k maličké Panské kapli těsně u cesty vedoucí přes potok Hrozová do Polska.
„Každý další den prostoje generuje ohromné ztráty pro firmy, podnikatele, prodejce i zaměstnance. Oficiální informace buď chodí se zpožděním, nebo jsou protichůdné. Nelze se divit, že lidem závislým na podnikání z otevřené hranice dochází trpělivost,“píše portál Beskidy.news o dalším sporu mezi sousedy, faktickém uzavření hranice se Slezským vojvodstvím.
Peprnější komentáře vyčítají Čechům, že v Polsku vykupují obchody, a Polákům, že s lehkomyslností tahají do Čech koronavirus. „Jako Slezan ze ‚Zaodří‘ taky netuším, co se teď děje, proč nevyšlo společné komuniké maršálka (Slezského vojvodství) a hejtmana (Moravskoslezského kraje) a proč máte co pár desetiletí potřebu si v uniformě i se zbraní přelézt hranice,“píše na Facebooku Igor Krčmář.
Vrtulník na Odře
Současná situace ukazuje, jak se jinak nekonfliktní vztahy rychle mohou zvrtnout ve vzájemný spor. Konflikty mezi Českem a Polskem byly v novodobé historii čtyři a k tomu několik drobnějších incidentů.
V sedmidenní válce o Těšínsko v lednu 1919 byly podle knihy historika Jiřího Bílka Kyselá těšínská jablíčka nasazeny tisíce vojáků, letectvo, dělostřelectvo i obrněný vlak. Celkem si tento konflikt vyžádal 150 mrtvých a asi 500 zajatých rukojmích. Vojáci československého 21. pluku tehdy údajně povraždili brutálním způsobem dvacet polských zajatců, důkazy ovšem chybí.
Začátkem roku 1938 vznikl Svaz Poláků v Československu, který po vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie Těšínska. Na podzim téhož roku pak Polsko pohrozilo Československu útokem a po mnichovském diktátu okresy Fryštát, Český Těšín a část okresu Frýdek anektovalo.
Pro období po druhé světové válce byly charakteristické přehmaty a divoké akce. V rámci myšlenky „Velkého Československa“uvažovali někteří čeští nacionalisté o záboru Kladska a Žitavska, které sice patřily poraženému Německu, v souladu s plány poválečného uspořádání je ale mělo převzít Polsko. A na generálním štábu snili stratégové o tom, že „zarovnají“hraniční výběžky, aby se jim území lépe bránilo.
Druhý červnový den 1945 vydal náčelník Hlavního štábu rozkaz připravit se „k vojenské úpravě státních hranic na severu země Moravsko-slezské v prostorech, kde výběžky německého území zmenšují hloubku obranného perimetru.“Československé vojsko zabralo železniční uzly Lewin Klodski a Miedzylesie a v pásu mezi Bohumínem a Ratiboří obsadilo 14 obcí. Velící důstojníci přitom použili lsti, kdy sovětskému komandantovi v Ratiboři namluvili, že hranice je až daleko v Polsku,
on to neměl jak ověřit a území vydal.
Do Kladska tehdy vjel československý obrněný vlak a Polsko i ČSR začaly na své hranice stahovat silné vojenské jednotky včetně tanků a stíhaček. „Obě strany tehdy stály proti sobě a chybělo málo, aby se do sebe pustily,“říká historik Bílek. Horké hlavy uklidnila až Moskva, která nepotřebovala v čerstvě porobené části Evropy žádné konflikty.
Napětí ale trvalo dál. Polští vojáci uzavřeli hranici a nepouštěli přes ni, i když lidé měli na druhé straně své pozemky či příbuzné. Pamětník Walter Kuřátko žijící dnes v Náchodě vzpomíná, jak se lidé museli do českých vesnic za hranicí do Kladska plížit před střelami polských vojáků.
Polsko bylo součástí okupačních sil v srpnu 1968 především ve východních Čechách a československá armáda byla zase připravena v prosinci 1980 vyrazit do nikdy nerealizované operace Krkonoše namířené na pacifikaci Solidarity v Polsku. A až do roku 1990 bylo volné cestování do Polska na rozdíl od třeba Maďarska či východního Německa omezené s nutností mít pozvání.
V listopadu 1997 se v deníku Žycie objevila informace, že český vojenský vrtulník během červencových povodní rozstřílel raketami hráz a způsobil zaplavení městečka Olza. Dokládal to svědectvím několika lidí, kteří prý viděli stroj s českými výsostnými znaky odpalovat rakety směrem ke hrázi, kde se skutečně našly kovové součástky výbušného zařízení. Šetření prokuratury nakonec prokázalo, že nikdo ze svědků český vrtulník nespatřil na vlastní oči a zbytky výbušek ležely v zemi řadu let…
Hýčkat si vztahy
Polsko a Česko si také rády vyřizovaly spory přes své menšiny. „Když jsme šli ze školy, museli nás doprovázet učitelé, ostatní děti po nás házely kameny,“vzpomíná čtyřiadevadesátiletá Češka Anna Hoffmanová z tehdy polského (dnes ukrajinského) Lucku na dopady krize kolem Těšínska.
V období těsně po druhé světové válce se obě strany snažily působit na své komunity za hranicí a poukazovat na porušování práv. Československé zpravodajské služby varovaly, že se na Těšínsku vytváří polský odboj a připravuje povstání. Mezi krajany v polském příhraničí vládly zase nálady pro připojení k Československu, a to hlavně z ekonomických důvodů. Místní bezpečnostní složky toho využily k provokaci, kdy na Hlubčicku vyslaly falešné československé hlasovací komisaře s peticí pro připojení a posléze zavřeli každého, kdo jim ji podepsal.
Je proto zčásti zázrak a z druhé části výsledek Schengenu a dobrých vztahů v rámci EU a V4, že dosud byly vztahy prakticky bezproblémové. Narušil je až koronavirus.
Kapličkový incident byl dle polské strany nedorozuměním. Jak ale k takové věci může dojít v armádě, kde i nejnižší velitel musí umět určit polohu na mapě dle standardů NATO s přesností na metry? A kde je od kapličky jasně vidět na asi dvacet metrů vzdálený hraniční kámen?
Jaký má smysl uzavření hranic se Slezským vojvodstvím, kdy do Česka odtud nemůže cestovat nikdo bez prokazatelného důvodu a s testem na koronavirus? Jako prevence je pochopitelné, jenže bezprostřední hranice se dá objet přes ostatní vojvodství. Navíc je za vysokým počtem nakažených zvýšená intenzita testování v oblasti.
Statistiky pak neukazují propastný rozdíl – celkově je v Moravskoslezském kraji s 1,2 milionu obyvatel dva tisíce nakažených, ve Slezském vojvodství se 4,5 milionu lidí 12 tisíc, na sto tisíc lidí poměr 167 ku 260. Nemocných v české části regionu přitom přibývá vzhledem k počtu obyvatel rychleji (50 ku 120 za den).
Historie nás tu učí jednu věc – nekonfliktní vztahy nejsou samozřejmostí, je třeba si je hýčkat a dění na hranici se severním sousedem věnovat náležitou pozornost.
Na generálním štábu snili po válce stratégové o tom, že „zarovnají“hraniční výběžky, aby se jim území lépe bránilo