Krutý příběh v nádherné kulise
Vyřezávané postříbřené lustry ze severní Itálie, tři metry vysoká majoliková kamna z konce 16. století anebo obří příborník – to jsou hlavní klenoty v interiérech renesančního zámku ve Velkých Losinách. A přestože k vidění jsou i půvabné arkády či vzácná kolekce gobelínů a kožených tapet, krása jako by byla pouhou kulisou: za ní se skrývá příběh plný zla, chamtivosti a krutosti, který se v Jeseníkách a jejich podhůří odehrál v 17. století.
Hony na čarodějnice, které počtem obětí a svou brutalitou nemají obdoby v celé střední Evropě, patří k nejtemnějším stránkám zdejší historie. Zasáhly poměrně velkou oblast od Mohelnice přes Šumperk, Velké Losiny, Jeseník a Zlaté Hory až po polskou Nysu. Vypukly už v roce 1622, trvaly až do devadesátých let 17. století a na hořících hranicích skončily stovky nevinných. Jejich krví se zdaleka neumazal jen obávaný inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, ale také místní šlechta, podle jejíchž pokynů se soudní tribunály řídily: Lichtenštejnové v Šumperku a Žerotínové v Losinách. Bohužel ti Žerotínové, kteří také postavili krásný renesanční zámek, zasloužili se o rozvoj zdejších lázní a v Losinách založili dodnes fungující ruční papírnu.
Paradoxně právě ve Velkých Losinách se o čarodějnicích mluví jen málo a nerado. V zámeckém letohrádku sice loni proběhla výstava k 50. výročí natáčení filmu Kladivo na čarodějnice, který podle stejnojmenného románu Jana Kaplického natočil právě na velkolosinském zámku Otakar Vávra, v lázeňském parku stojí pomník obětem a nad lázněmi v místech, kde se rodiny loučily s odsouzenými, velký kříž, ale to je všechno. Přitom jednou z prvních obětí byla Barbora Göttlicherová, tehdejší majitelka slavné ruční papírny. Zajděte se tam podívat: podnik ve Velkých Losinách je jedním z posledních svědků starého papírnického řemesla. Nečekejte nudné muzeum: na úvod vás sice čeká seznámení s historií papíru, ale velká část prohlídky prochází přímo manufakturou, kde výrobní proces pozorujete krok za krokem.
Ale zpět k inkvizici: celkový počet obětí čarodějnických procesů neznáme, odhaduje se na necelou tisícovku. S osudy a příběhy nešťastníků se můžete seznámit třeba v Šumperku: expozice se nachází přímo v domě, kde bydlela rodina Heinricha Pesckeho, poslední oběti inkvizice na Šumpersku. Díky audioprůvodci uslyšíte hlas samotného inkvizitora Bobliga a můžete sami zakusit pocity mučených lidí: k vyzkoušení „láká“palečnice, španělská bota, skřipec a další důmyslné ohavnosti.
Repliky mučicích nástrojů uvidíte i ve druhé expozici ve sklepení Vodní tvrze v Jeseníku. Jmenuje se Čarodějnické procesy na Jesenicku v 17. století a po objednání předem je přístupná všem návštěvníkům nad 13 let po celý rok. Hony na čarodějnice tu poznáte v širších souvislostech a s využitím moderní techniky: provádět vás bude audioprůvodce a uvidíte i filmové zpracování prvního čarodějnického případu na Jesenicku z roku 1622, promítané na stěnu ze suché mlhy. V roce 2011 si jesenická čarodějnická expozice odnesla jednu z hlavních cen v soutěži Gloria musaealis.
Fanouškům cyklistiky zpestří výlet po stopách procesů Čarodějnická cyklotrasa, v terénu na silničních směrovkách označená obrázkem čarodějnice na kole. Vine se česko-polským příhraničím a budete potřebovat horská kola i dobrou fyzičku: jen na české straně měří celkem 138 kilometrů a vede hlavně po horských stezkách Hrubého Jeseníku; pokud ji zdoláte celou, čekají vás bezmála dva tisíce výškových metrů. Můžete si ji ale rozdělit na dva úseky, šumperský (91 km) a jesenický (47 km) s výchozím bodem na Červenohorském sedle.
Trasa vede přes většinu míst spojených s hony na čarodějnice, jedno však vynechává: Petrovy kameny. Právě události 17. století potvrdily jejich temnou pověst, kdy se prý na rozeklaných skalách vysoko v horách konávaly divoké rejdy a čarodějnice se sem slétaly ze všech stran na kravách i telatech, ohnivých kozlech nebo na košťatech. Na místo vyhlášených čarodějnických sletů se ale nedostanete, Petrovy kameny jsou coby součást národní přírodní rezervace nepřístupné a nevede přes ně žádná trasa. Jako na dlani je uvidíte z Pradědu nebo ze značených tras, které procházejí okolo k Ovčárně a Malé Morávce. Nejblíž se k nim dostanete až v zimě při lyžování...
Autorka je spolupracovnicí LN