Rusům a Amíkům letos nenaléváme

Co si máme počít s rostoucími čísly nemocných?

Země Evropské unie se v sobotu předběžně shodly na seznamu mimounijních států, jejichž obyvatelé budou moci od středy cestovat do EU. Na takzvané zelené listině 19 zemí nejsou Spojené státy a Rusko, je tam naopak Čína. Jinak řečeno: Nejste u nás vítání, milí Američané a Rusové. Číňané nám – z hlediska šíření infekce nemoci covid-19 – jsou milejší. Tato zpráva, spolu s již sedm dnů narůstajícími počty infikovaných v Česku, nám připomíná, že problém je na chvíli zahnán, nikoli zažehnán pro vždy.

Kdo se chce děsit, najde si dostatek důvodů: Stačí kouknout na vývoj počtu nakažených: 42-50-89-127-93-168-260, za šest dnů se počet nemocných více než zšestinásobil… To je větší fičák, než jak nám přibývalo případů v druhé polovině března. Epidemiologové i vláda přesto volají po klidu a pokračují v rozvolňování. Zbláznili se?

Proti panice se hodí použít data ze stejného zdroje, který nás děsí. Na stránkách ministerstva zdravotnictví, kde Ústav zdravotnických informací a statistiky publikuje ona „děsivá“čísla o rostoucím počtu případů, lze naštěstí najít i šíření nemoci po jednotlivých okresech. A tato data vaši možnou paniku uklidní. Většina okresů, od západního Tachovska po severovýchodní Bruntálsko, má za posledních sedm dnů nula případů nemoci. Prostě ani jeden. Je to mnohem přesnější pohled než po krajích, protože je vidět, že ačkoli třeba Karlovarský kraj (spolu s Prahou a Severomoravským krajem) vypadá v souhrnném pohledu za celé období velmi zasaženě, momentálně je v podstatě čistý (viz třeba výše zmíněné Chebsko). A na severní Moravě, která zdánlivě vypadá také silně promořená, je vedle Bruntálska také prakticky čisté Jesenicko či Šumpersko a skutečný problém má jediné jméno: Karviná. Tam je problém – ale problém, který je, všichni věříme, řešitelný.

Krajská hygienická stanice dokonce v pátek vyhlásila povinnost pro všechny pracující v dolech ČSM-Sever a ČSM-Jih absolvovat vyšetření na přítomnost nukleové kyseliny SARS-CoV-2, tedy viru způsobujícího současnou pandemii. I Praha, kde se od počátku virus šíří nejvíce, vypadá vedle Karviné jako oáza klidu a pohody. Zatímco v hlavním městě bylo za poslední týden 6,5 případů na sto tisíc obyvatel, tak v Karviné 136! Jednadvacetkrát více…

Takováto situace je pro epidemiology (a nás všechny) vlastně požehnáním. Pokud se virus šíří v jednom dole, v jedné drůbežárně, v jedné kancelářské budově, můžeme relativně snadno dohledat každý případ, karanténně izolovat naprostou většinu potenciálních nakažených a věřit, že virus lokálně zase vymizí. Potud všechno dobré a panika není na místě.

Co by nás však děsit mohlo, jsou nadcházející letní měsíce a plány velké části Evropy vyrazit na jih k moři. Ačkoli dnes vypadají Řecko či Chorvatsko jako v podstatě bezpečné země, co budeme dělat, pokud se nákaza rozjede v nějakém velkém letovisku? Až se, hypoteticky, začnou z Prapratna či z Chalkidiki vracet desítky tisíc možných přenašečů, budou hygienické služby celé EU odkázané na dobrovolnost a individuální odpovědnost turistů, protože nemáme žádný nástroj, jak dotyčné dohledat a otestovat.

Tohle léto může být ještě hodně napínavé.

Za šest dnů se počet nemocných více než zšestinásobil. To je větší fičák, než jak nám přibývalo případů v druhé polovině března. Epidemiologové i vláda přesto volají po klidu a pokračují v rozvolňování. Zbláznili se?