Spisovatelovo tajemství

Poprask okolo biografie Milana Kundery už možná trochu utichá, co by však nemělo zapadnout, je metoda, kterou doporučuje autor Jan Novák k prokázání pravd o spisovatelově životě. „Je to živá scéna jako blázen, takhle píše jen tehdy, když stejnou věc skutečně zažil,“vylíčil Novák svůj dojem z četby románu Život je jinde v rozhovoru v Respektu.

Nelze než s Novákem souhlasit, takhle by se mělo Kunderovo dílo číst, protože potom vyjdou najevo skutečně mimořádně zajímavé skutečnosti. Kdo se chce o spisovateli dozvědět jeho nejstřeženější tajemství, nechť vezme do ruky dotyčnou knihu a hledá živou scénu jako blázen. Nalezne ji snadno hned zkraje: „Když ucítila poprvé synova bloudící ústa, jak se přisála k jejímu prsu, rozdoutnalo se jí sladké chvění uprostřed ňadra a vysílalo chvějivé paprsky do celého těla; podobalo se to milencovu laskání, jenomže něco tu bylo navíc: velké klidné štěstí, velký šťastný klid. To nikdy před tím nebylo; líbal-li ji milenec prso, byla to vteřina, která měla vykoupit hodiny pochyb a nedůvěry; tentokrát však věděla, že ústa jsou přitisknuta k jejímu prsu na důkaz nepřetržité oddanosti, kterou si smí být jista.“

Může snad takhle psát někdo, kdo to nezažil? Jistěže ne: Kundera zcela prokazatelně kojil. A kdo kojil, ten i rodil, to znamená, že někde patrně existuje i spisovatelovo utajené potomstvo! Je to celá větev pátrání, po níž je třeba se nyní pustit. A samozřejmě toto odhalení vysvětluje spoustu Kunderových povahových rysů, jeho unikavost a lpění na soukromí, možná dokonce i jeho ostentativní sexismus.

Autor tohoto sloupku věří, že díky tomuto epochálnímu objevu zůstane jeho jméno navždy spojeno se jménem Milana Kundery, a hřeje ho, že k tomu nepotřeboval devět set stránek, ale jen šedesát novinových řádek.