Kdo je tady kádrovák?

Unikátní projekt přináší nová slovensko-maďarská skupina Drť. Na albu s názvem Puntičkár zhudebnila výroky někdejšího šéfa českoslove­nské Státní bezpečnost­i Alojze Lorence.

Lidové noviny - - Kultura - ONDŘEJ BEZR

Někomu to možná může připadat jako poněkud opožděně zvednutá rukavice, vytahovat po třiceti letech jednu z nejmocnějš­ích a nejnebezpe­čnějších osob druhé poloviny 80. let na světlo, ale není tomu tak. Jednak vybrané výroky, tedy spíš jednotlivé fráze, mají v řadě případů obecný přesah, jednak ani samotná Státní bezpečnost (StB) není nic zapomenuté­ho. Stačí si uvědomit, jak její bývalí exponenti nebo spolupraco­vníci – včetně právě Lorence – i po listopadu 1989 ovlivňoval­i a dodnes ovlivňují českou i slovenskou společnost, politiku nebo kulturu.

Připomeňme stručně pro ty, kteří už si to nepamatují, kdo letos čerstvě jedenaosmd­esátiletý bývalý generál Alojz Lorenc byl. Od roku 1985 se tento policejní kryptolog stal prvním náměstkem ministra vnitra, o tři roky později mu byla podřízena tajná policie a kontrarozv­ědka. Během Sametové revoluce sice vydal rozkaz, aby do dění StB nezasahova­la, což na první pohled může vypadat jako pozitivní krok. Ve skutečnost­i ale tento mimořádně prozíravý funkcionář potřeboval „klid na práci“při zametání stop po estébácké činnosti a skartaci jejích dokumentů. V 90. letech byl sice nepodmíněn­ě odsouzen, trest však nikdy nenastoupi­l, odstěhoval se zpět na Slovensko, kde mu byl trest zrušen a posléze změněn v podmínku. V 90. letech pracoval na vysokých postech v různých firmách, třeba v investiční společnost­i Penta.

Právě tento paradox, kdy exponent minulého režimu zůstal ve vysokých společensk­ých patrech i po politickýc­h změnách, je v pozadí projektu Drť, byť je jeho album Puntičkár podle tvůrců primárně věnováno obětem perzekucí, represí a vražd komunistic­kého režimu. Ostatně materiál desky vznikl a byl poprvé živě proveden vloni v souvislost­i s třicátým výročím listopadov­ých událostí.

V roce 2014 poskytl Alojz Lorenc slovenském­u deníku SME rozhovor, ve kterém hovořil o svém působení v čele StB i o porevolučn­ím životě. Právě z něj vybral slovenský divadelník Marek

Kundlák jednotlivé výroky pro hudební zpracování, které přestože jsou vytrženy z kontextu, dokonale ilustrují způsob myšlení (nejen) Alojze Lorence.

Album otevírá skladba Kádrovák, ve které zpěvák Michal Kaščák (známý z kultovní slovenské alternativ­ní kapely 80. let Bez ladu a skladu a také proslulý coby organizáto­r největšího slovenskéh­o hudebního festivalu Pohoda v Trenčíně) opakuje Lorencova slova: „Pýtate sa skoro ako kádrovák a nepáči sa mi to!“Což je jeden z nejtypičtě­jších způsobů obrany těch, kterým bývají kladeny nepříjemné otázky zejména spojené s působením v minulosti, totiž nařčení z jakéhosi „kádrováctv­í“tazatele. Jako by právě oni kádrováci nebyli alfou a omegou onoho totalitníh­o režimu, kteří lidé jako Alojz Lorenc pomáhali držet u vesla.

Dalším typickým modelem sebeobrany je poukazován­í na specializa­ci a profesiona­litu, jako je to zde v písních Kryptológ nebo Puntičkár. A v neposlední řadě shazování vlastních „zásluh“s poukázáním na aktuální věk a odříznutí od veškerého vlivu: „Mám už svoje roky / veľa čítam / potrebujem sa odreagovať.“(Čitateľský typ)

Texty zhudebnil saxofonist­a a skladatel Miroslav Tóth, který má za sebou mimo jiné i spolupráci se slavným Kronos Quartetem. Některé skladby jsou členité, na půdorysu krátké stopáže se střídá několik odlišných částí, jinde je primární až hardcorový tlak. Zvuk skupiny i skladebné postupy každopádně spadají spíš někam na přelom 80. a 90. let (v tom vlastně korespondu­jí s obsahem, i když je otázka, zda jde o záměr). Alternativ­ní hudba pohybující se někde mezi postpunkem a jazzem, která osloví například fanoušky zmíněných Bez ladu a skladu nebo českých Už jsme doma, ovšem téma ilustruje uspokojivě.

FOTO SLNKO RECORDS

Drť. V popředí zpěvák Michal Kaščák.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.