Limity zvýhodňování
Za pocit ponížení mladých černých Američanů policie nemůže
Povrchní mediální obraz nedávných nepokojů v USA známe všichni: bezdůvodná brutalita všemocné americké policie měla za následek smrt nevinné oběti při zatýkání. Ta vyvolala spravedlivý hněv pokrokové veřejnosti, který přerostl v celonárodní diskusi o důsledcích rasismu a otrokářství. Došlo i k násilí, jež bylo ovšem důsledkem nahromaděných frustrací neprivilegovaných skupin obyvatelstva.
Na této mediální zkratce je ovšem špatně úplně všechno.
V první řadě převládá mylné vnímání americké policie jako všemocné a vševládné organizace s neomezenými zdroji. Tento obraz známe z filmů a seriálů, ale pravda je hodně odlišná. V první řadě, neexistuje žádná „americká policie“. Existuje FBI pro vyšetřování federálních zločinů, dále existují policejní sbory státní, městské, a dokonce školní. Paušalizace je hrubě zavádějící.
Heslo, které je již naplněno
Jak je to s financováním policie? Levicoví extremisté žádají odstřihnout policii od finančních zdrojů (Defund the Police!) O jaké zdroje se jedná? Srovnejme výdaje na policii v USA a v Evropě. USA i EU celkem shodně vydávají na policejní a vězeňské služby přibližně 1,2 procenta HDP. Evropské výdaje jsou v poměru pět ku jedné ve prospěch policie, Amerika utrácí za policii jen v poměru jedna a půl ku jedné. Ještě jinak řečeno, Evropa vydává na policii o třetinu více než Amerika (vztaženo k objemu ekonomiky), ale o to méně vydává na vězeňství.
Z hlediska ekonomické teorie potenciální pachatele trestné činnosti odstrašuje negativní užitek, který je úměrný součinu pravděpodobnosti dopadení a výše trestu. Pokud je policie podfinancovaná, výše trestu sama o sobě nedokáže přesvědčit možné zločince, aby se svých úmyslů vzdali.
Heslo „Defund the Police“je tedy již prakticky naplněno: policie ve Spojených státech je hrubě podfinancována. Úřady se snažily toto podfinancování kompenzovat částečným předáním vojenských přebytků policii (neboť americká armáda podfinancována rozhodně není), což má ale za následek některé bizarní příběhy – například minomety, které obdržela školní policie (!) v Los Angeles. Ty má sice vedení tohoto sboru v úmyslu vrátit vzhledem k nepotřebnosti, ale obrněný transportér získaný v rámci téhož programu si hodlá ponechat. Zřejmě pro jistotu.
Zde je třeba zdůraznit, že během 50. a 60. let až zhruba do roku 1975 Amerika vydávala na policii třikrát více než na vězeňství. Kolem poloviny 70. let se však poměr financování zásadně změnil v neprospěch policie – a kriminalita začala strmě růst. Počet násilných trestných činů dosahoval v roce 1960 hodnoty 160,9 na sto tisíc obyvatel; v roce 1991 to bylo 758,1 – historické maximum. (V roce 2018 ale již jen 380,6.) V roce 1960 bylo zaznamenáno 1726 majetkových trestných činů na sto tisíc obyvatel; v roce 1980 bylo dosaženo maxima v hodnotě 5353, v roce 2018 již jen 2200.
Z těchto čísel je patrné, že americká policie jako celek není úplně neúspěšná: míra kriminality od 80. a 90. let setrvale klesá. Podstatně poklesl počet vloupání, výrazně (zhruba o polovinu) počet vražd, přepadení a krádeží. Pouze počet znásilnění na 100 000 obyvatel dosáhl v roce 2018 smutného rekordu v hodnotě 42,6 – pro srovnání: Švédsko 178, Skotsko 163, Severní Irsko 156, Česko 6,4.
Ponížení gigantických rozměrů Zpět však k americkým nepokojům současné doby. Americký ekonom David Paul Goldman si klade otázku, proč černé komunity nahlížejí na policii s takovým nepřátelstvím, když ve skutečnosti policie prokazatelně chrání životy černých Američanů. Nejčastěji před jinými černými Američany (černoši představují 13 procent americké populace, páchají však 53 procent vražd a představují téměř polovinu zavražděných.)
Odpověď: příčinou je pocit ponížení. Ačkoli policie zachraňuje mnohem více černých životů, než kolik jich zmaří, jde o převážně „bílou“mocenskou složku. Podřizovat se bílým je ponižující. Ale nenávist vůči bílým má ještě další důvody.
Podíl černých Američanů, kteří každoročně jdou na vysokou školu, představuje 37 procent. Ale necelých 34 procent z tohoto počtu (tedy 12,6 procenta z celku) vysokou školu také úspěšně dokončí. Téměř čtvrtina černošské populace získá tedy v mladém věku trpkou zkušenost s životní prohrou. „Ponížení gigantických rozměrů,“komentuje tato čísla americký ekonom David Paul Goldman.
Příčina? U přijímacích zkoušek se uplatňuje pozitivní diskriminace: černým uchazečům stačí složit test SAT s výsledkem o 250 bodů nižším, než je minimální práh stanovený pro bílé. (Průměrné výsledky za rok 2018: černí 946 bodů, bílí 1123 bodů, Asijci 1223 bodů.)
U dalších zkoušek se ovšem již další zvýhodnění neuplatňují. Mladý americký černoch má tedy šanci vyzkoušet ukázku úspěšného „privilegovaného“života, aby posléze zjistil, že cesta z chudoby do střední třídy je uzavřena, neboť bez diplomu není šance získat jakékoli lepší zaměstnání.
Ano, musí to být velmi ponižující. Ale policie za to nemůže. Ani jakési údajné „bílé privilegium“.
Téměř čtvrtina černošské populace získá v mladém věku trpkou zkušenost s životní prohrou