Pomáhá nám vlastní chov klíšťat
Radek Šíma (*1978)
Jak se čeští vědci dostali k tomu, že jako jediní v Evropě zkoumali látku, z níž by mohla být vakcína proti nebezpečné lymeské borrelióze? „Třeba i tím, že máme klíšťata s rodokmenem,“říká Radek Šíma z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.
LN Bojíte se v přírodě klíšťat?
To ne, velký strach nemám, klíšťata jsou pro mě objektem profesionálního zájmu. Už devět let s nimi každodenně pracuji v laboratoři, takže jsem asi otrlejší. Tuhle jsem byl v lese a po návratu jich po mně lezlo deset. Vím však, že musím být opatrný, po návratu z přírody se dobře prohlédnout a přisátá klíšťata ihned vytáhnout.
LN Váš výzkum byl nyní publikován v periodiku NPJ Vaccines, ale předtím podléhal přísnému utajení. Proč?
Spolupracujeme se společností Sanofi (má hlavní sídlo v Paříži, ale mezinárodní působení – pozn. red.) a ta nechtěla, aby se cokoli dozvěděla konkurence. Vývoj vakcín je složitý a nákladný, při jejich výrobě a prodeji pak jde o miliardy dolarů. Už jednou, v roce 1998, byla na trh ve Spojených státech uvedena vakcína proti lymeské borrelióze, u níž se však ukázalo, že má nepříjemné vedlejší účinky, a po čtyřech letech se přestala vyrábět. Teď by to mohlo vyjít a může to být komerčně velká věc.
LN Proč si Sanofi vybrala pro spolupráci právě vás a vaše kolegy?
S výzkumem lymeské borreliózy máme hodně zkušeností. Podařilo se nám získat už dva granty od
Grantové agentury ČR, které nám umožnily lépe pochopit postup nákazy. Například se dlouho tvrdilo, že borrelie (bakterie žijící v klíšťatech, které nemoc způsobují – pozn. red.) se na hostitele, tedy na zvíře či člověka, přenášejí ze slin klíštěte, které na něm saje. Avšak zjistili jsme, že tyto bakterie nepřecházejí ze slinných žláz, ale ze střeva přes jícen přímo do hostitele.
Počty nakažení od klíšťat v Česku
Vypadá to třeba jako detail, ale jde o nečekaný poznatek, který může být užitečný při hledání obrany proti přenosu infekcí. Při jiném výzkumu jsme zase zjistili, že evropské borrelie se chovají jinak než americké. Publikace o těchto výzkumech zaujaly odbornou veřejnost. Navíc si v Parazitologickém ústavu držíme vlastní chov klíšťat. Jsou to jakási „klíšťata s rodokmenem“– známe jejich původ, přesně víme, jakými borreliemi jsou nakažená. Právě proto nás Sanofi požádala, abychom jako jediní v Evropě vyzkoušeli jejich látku, zda může jako vakcína fungovat.
LN A vy jste nabídku přijali.
Je to příležitost podílet se na něčem zajímavém a užitečném. Ale neprobíhalo to tak, že jsme souhlasili s nabídkou a bylo dohodnuto. Nejprve nám poslali zkumavky s různými látkami, jež už měli sami vyzkoušené, abychom je otestovali na našich klíšťatech a oni si ověřili, zda to umíme. Uměli jsme, takže výzkum u nás zaplatili.
LN Jak úspěšná je vakcína, kterou jste pro Sanofi zkoumali?
Měla stoprocentní úspěšnost, ale musím zdůraznit, že při pokusech na myších – po očkování se žádná borreliózou nenakazila. Od myší je ovšem k dobré vakcíně pro lidi ještě pořád daleko. Vědci z americké divize Sanofi vytvořili vakcínu, která využívá jeden povrchový protein borrelie, který označujeme jako OspA. Společnost jej uměle vyrobila. Sám o sobě není nebezpečný. Když se injekčně vstříkne do těla myši, její imunitní systém jej rozpozná jako cizorodého vetřelce a vytvoří proti němu protilátky. Nu a pokud se pak do těla myši dostane skutečná borrelie, imunitní systém je už připraven a zničí ji.
Problém je v tom, že první verze této vakcíny, vytvořené v USA, byla založena na typu OspA, který se vyskytuje především u klíšťat žijících v Americe. Vyzkoušeli jej na myších i na opicích a fungoval dobře. Jenže v Evropě dominují jiné borrelie, které mají jiný typ bílkoviny OspA. Takže v Sanofi navrhli jinou podobu této vakcíny. Je to vlastně speciální molekula, na níž jsou „nalepeny“různé typy OspA. Vakcína by tedy měla být účinná v Americe i v Evropě.
LN To jste tedy ověřili na myších. Kdy budou klinické pokusy s lidskými dobrovolníky?
O tom nerozhodují vědci, ale ekonomové. Z mého pohledu je látka velmi slibná, myslím, že jsme nikdy nebyli blíže k účinnému očkování proti borrelióze. Ale testy na lidských dobrovolnících jsou nesmírně drahé, dražší než celý dosavadní výzkum, stojí stamiliony dolarů.
Parazitolog a molekulární biolog, věnuje se zejména problematice přenosu borelií na molekulární úrovni.
Studoval na Biologické fakultě Jihočeské univerzity, doktorát (Ph.D.) získal na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni.
Působí v Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Společnost Sanofi si musí zvážit, jestli takové peníze opravdu vynaloží, odhadnout, zda by byl o očkování dostatečný zájem, aby se celý tento vývoj a pak i výroba vyplatily. Stává se, že když vývoj některého léku neslibuje dostatečný výnos, bývá zastaven.
LN Jak by pokusy na lidských dobrovolnících vypadaly? Lidi přece nemůžete záměrně nakazit nějakou nemocí jako laboratorní zvířata.
Samozřejmě že ne. Zdraví dobrovolníci se při testech očkují, ale výzkumníci je pak nesmí záměrně infikovat, aby zjistili, jestli nákaze odolají. Klinické pokusy vakcín probíhají tak, že se u očkovaných lidí sleduje, zda se u nich vytvořily protilátky a zároveň jestli netrpí nežádoucími vedlejšími příznaky. Současně výzkumníci sledují, zda se pokusné osoby nenakazí při běžném pobytu v přírodě. Takové testy mohou trvat několik let.
LN Je už známé, zda by – v případě, že by se uskutečnily úspěšné testy s lidskými dobrovolníky – mohla jedna očkovací dávka stačit na dlouhodobou ochranu lidí?
Protein OspA je poměrně stabilní, příliš se nemění, takže by jedno očkování mohlo vydržet na nějakou dobu. Ale zatím to potvrzeno nemáme.