Zotavení nebude jednoduché A

Krize autoprůmyslu bude hluboká, v automobilkách vládne nejistota

utomobilový průmysl čekají těžké časy. I když se zdá, že mají automobilky už teď potíží víc než dost, ten pravý „sešup“teprve přijde. První náznaky už se objevují: slavný ženevský autosalon se nebude konat ani příští rok a koncern VW nepostaví plánovanou továrnu v Turecku.

Zatím to žádná z automobilek neřekne nahlas, snad proto, že nechce vypadat slabě a vlastně si tak komplikovat situaci v už tak složité době. Jenže aktuální dění v autoprůmyslu, v jednom z tradičních pilířů evropského hospodářství, naznačuje, že zotavení z krize způsobené pandemií koronaviru nebude vůbec jednoduché.

Náznaky potíží důležitého odvětví jsou zatím jen menší a vcelku očekávatelné. Ženevský autosalon, tradiční výkladní skříň evropského autoprůmyslu a jeden z veletrhů, který se zdál být navzdory poklesu popularity podobných akcí nezničitelný, se nebude konat ani příští rok. Letošní ročník byl zrušen za pět minut dvanáct, organizátoři se pak nedohodli na podobě veřejné podpory a oznámili, že příští ročník nebude.

Důvod? Vedle aktuálních finančních ztrát, které organizátoři utrpěli, je to především nejistota na straně automobilek: Mezinárodní ženevský autosalon 2021 se nebude konat proto, že o něj nemají automobilky zájem. V nejisté situaci, kdy bude potřeba masivně šetřit, je prostě taková výstava příliš nákladnou záležitostí, a automobilky se jí rády vzdají. Pro nejstarší automobilovou přehlídku v Evropě to velmi pravděpodobně znamená úplný konec, návrat v roce 2022 by nejspíš musel proběhnout v úplně jiné podobě. Luxusní výkladní skříň autoprůmyslu, věčně optimistická a hýřivá výstava, je najednou nákladnou přítěží.

Zdánlivé české vítězství

Další náznak přicházejících potíží je ze zcela jiného soudku: koncern Volkswagen rozhodl, že nepostaví plánovanou továrnu v Turecku. Stavba nové továrny, kde se měla vedle Volkswagenu Passat vyrábět i Škoda Superb, už sice byla na vážkách kvůli tureckým vojenským akcím, nicméně koronakrize rozhodla, že nové kapacity, které měla koncernu a zejména české automobilce přinést, nebudou potřeba.

Škodovácké odbory v Česku by tak mohly zdánlivě slavit vítězství. O zachování výroby Superbu „doma“bojovaly dlouho a intenzivně. Jenže žádné oslavy se teď nekonají, odbory mají určitě zcela jiné starosti. Zatím se Škoda tváří, že propouštění nebude potřeba, ale to se může rychle změnit. Měnit se totiž bude výrazně nabídka automobilky. Je to zatím čirá spekulace, ale zdá se, že koronakrize vlastně odborům boj o Superb definitivně prohrála: až aktuální generace dokončí svůj životní cyklus, nástupce velmi pravděpodobně nepřijde.

O auta třídy Superb je už tak na evropském trhu čím dál menší zájem, takže nová generace by již před krizí byla trochu riskantní projekt, který by se ale v nové továrně s levnější pracovní silou a se sourozencem Passatem (a zaměřením na východní trhy) mohl dostat do černých čísel. Teď? Ta šance tu prakticky není. Podobně se z nabídky odporoučí model z opačné strany nabídky, malé Citigo. To si sice momentálně coby nejdostupnější elektromobil koncernu prodlouží svůj život, ale za pár let ho také nejspíš čeká definitivní konec.

Koncern vsadil na elektromobilní platformu MEB, na ní nejspíš takto malé auto ani postavit nepůjde a vyvíjet znovu minivůz se prostě nevyplatí. Otazníky se mohou vznášet i nad novou generací Škody Fabia: u ní stále ještě existovala šance, že přijede i ve verzi kombi, tyto plány ale nejspíš aktuální situace také komplikuje. V horizontu několika let se tak bude v posledních letech čím dál širší nabídka mladoboleslavské automobilky zeštíhlovat, a to navzdory příchodu nových elektrických modelů.

V horizontu několika let se bude nabídka mladoboleslavské automobilky zeštíhlovat

Dočasný optimismus

Škoda přitom v rámci koncernu i evropského autoprůmyslu patří k automobilkám, které nejsou krizí tak ohroženy jako jiné firmy: má moderní výrobní závody s efektivním provozem, její auta patří k cenově dostupnějším, takže si zákazníky udrží snáze než dražší značky a před potížemi jednoduše nestíhala vyrábět.

Takový luxus ale mnozí jiní nemají: třeba Nissan zavírá svou továrnu v Barceloně a další dva doprovodné závody v zemi. Pravda, tady potíže začaly už před pandemií, ale koronavirus zhatil jakékoli šance na obrat. Alianční partner Nissanu Renault nejspíš bude ze Španělska stěhovat domů do Francie výrobu modelů Captur a Kadjar, to proto, aby získal státní pomoc v řádu miliard eur.

A to je jen začátek. Některé automobilky sice na trzích, kde už pandemie polevila, hlásí příjemné oživení a optimistická čísla, jenže může jít jen o dočasný nárůst: kdo v krizi po nějakou dobu nákup auta odkládal a troufá si na něj teď, se slevou u zoufalých dealerů rád nakoupí. Jenže později přijde druhá vlna. Ne epidemie (snad), ale poklesu zájmu zákazníků. Přijde koncem roku, až ti bohatší a odvážnější nakoupí a až nikdo jiný už kupovat nebude. Výpadek přijde třeba ze strany menších firem a podnikatelů, kteří často koncem roku nákupem auta řeší „daňovou optimalizaci“. U mnohých teď nebude co optimalizovat.