Výlet s klasikem k pramenům
Podivuhodné zařízení... Bylo mně, jako bych se nacházel v severoamerických lesích, kde se postaví město ve třech letech. Plán je šťastný a přívětivý, vedení přísné, řemeslníci pracovití, dozor rozumný a bdělý. Hotové domy, domy budované, pod střechou nebo až k střeše, nebo sotva ze základů teprve vyrůstající, všechno je živé. Sotva jsem kdy viděl něco tak přívětivého…“
Z dopisu, který spisovatel a básník Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) napsal synovi Augustovi do Výmaru, poznáváme Mariánské Lázně pár let po jejich oficiálním založení. Podobně jako v Karlových Varech nebo Františkových Lázních, i tady se o vznik lázní zasloužily prameny. Jejich blahodárné účinky byly známé už ve středověku a využíval je i Johann Josef Nehr, lékař premonstrátského kláštera v Teplé. Na přelomu 18. a 19. století opuštěné údolí na klášterním panství ožilo: opat Karel Kašpar Reitenberger (1779–1860) nechal močály vysušit a založil město, kterému dal na počest Panny Marie, patronky klášterního chrámu, název Mariánské Lázně. První zděný dům pro lázeňské hosty s honosným názvem Zlatá koule vznikl u Křížového pramene v letech 1805 až 1807, za dalších deset let se údolí proměnilo v půvabné město plné parků a zahrad s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami.
Právě tak poprvé spatřil Mariánské Lázně Goethe. Nedaleké Karlovy Vary v té době už znal jako své boty a společně s Výmarem a Římem je považoval za nejkrásnější město světa. Mariánky stihl navštívit čtyřikrát, dokonce se pravidelně setkával s opatem Reitenbergerem při ranní pitné kúře u Křížového pramene. Po stopách jeho posledního pobytu se můžete vypravit do Městského muzea: sídlí v klasicistním domě na Goethově náměstí, v němž se v roce 1823 slavný německý autor pobýval. Vzácného hosta připomíná jedna z expozic, cenná i výjimečná tím, že se skutečně nachází v autentických Goethových pokojích. Díky péči bývalých majitelů domu se tu dochoval i původní nábytek a drobné osobní předměty, k vidění je i část mineralogických sbírek, Goethova korespondence s Josefem Dobrovským a hrabětem Šternberkem či ukázka z osobního herbáře.
Goetha později následovali další slavní návštěvníci: Thomas Alva Edison, Richard Wagner, Maxim Gorkij či Johann Strauss. Procedury a procházky v rozlehlých parcích si oblíbili i Gustav Mahler, Friedrich Nietzsche, Alfred Nobel, Franz Kafka a Rudyard Kipling. Jezdil sem císař František Josef I. nebo ruský car Mikuláš II. Do Mariánských Lázní se zamiloval též anglický král Edward VII.
V muzeu uvidíte, jak vypadalo jeho královské apartmá v luxusním hotelu Výmar; v hotelu Nové Lázně v originálních římských lázních s mramorovými sloupy se pak dochovala královská koupací kabina.
Mariánské Lázně se od těch časů pořádně rozrostly. Samotné lázeňské centrum sice není nijak velké, ale když se rozhodnete pro degustační procházku po jednotlivých pramenech, dost se nachodíte: je jich tu několik desítek.
Přímo ve městě jich najdete přibližně čtyřicet, v okolí jich vyvěrá více než sto. Jedním z nejstarších je již zmiňovaný Křížový pramen, krytý půvabným pavilonem u hlavní kolonády. Kvůli slané chuti se mu kdysi říkalo Solný, nové jméno dostal podle kříže vztyčeného nad pramenem.
Od něj se můžete vydat na promenádu, prohlédnout si monumentální litinovou kolonádu, postavenou koncem 19. století, a pokračovat dál kolem Zpívající fontány ke kolonádě Rudolfova a Karolinina pramene a dál k hotelu Nové Lázně. Když ho obejdete a pustíte se po značené Edwardově cestě do kopce, dostanete se na Goethovo odpočívadlo a nakonec k rozhledně Hamelika z roku 1876. Edwardova cesta pokračuje dál přes sjezdovku kolem parku miniatur Boheminium až ke Krakonošovi.
Na návrší stojí starý hotel Krakonoš (nyní opravený Rübezahl) a nový hotel Krakonoš s pohádkovým sochařským rájem. U lesa za starším hotelem objevíte sochu Krakonoše, který prý plní přání. Není to ale jen tak: napřed se musíte dotknout „zázračného“kamene na jeho opasku a pak sochu třikrát obhopsat na jedné noze. Na směru prý nezáleží, takže schválně: Co si budete přát?
Autorka je spolupracovnicí LN