Když „nejsou lidi“

Nedostatek pracovních sil nás potrápí i v budoucnu. Díru na trhu mohou pokrýt cizinci

Zaměstnavatelé u nás si často stěžují, že „nejsou lidi“. Bylo tomu tak v poslední dekádě, je tomu tak teď – a bude tomu tak i v budoucnu.

Proč „nejsou lidi“dlouhodobě? Uveďme pár příkladů. Na českém trhu práce chybí možná sto tisíc lidí kvůli exekucím. Chybějí rodiče malých dětí, kteří nemají dostupné školky. Máme extrémně daňově zvýhodněné osoby samostatně výdělečně činné, a ty se tak do zaměstnání nehrnou. Stále chodíme do důchodu dříve, než je tomu v evropských zemích s podobně vitální seniorskou populací. Studujeme i zbytečně dlouho: nedokončujeme vysokoškolské programy a máme moc magisterských studií. To vše v rostoucí ekonomice omezovalo počet pracujících a růst brzdilo.

Pojďme zefektivnit vzdělávání Proč ale nejsou lidi ani teď, v okamžiku hlubokého hospodářského propadu? Dle Výběrového šetření pracovních sil se za druhé čtvrtletí míra zaměstnanosti meziročně snížila jen o jeden procentní bod, zatímco míra nezaměstnanosti zůstává extrémně nízká. Tyto míry sice nezachycují podzaměstnanost (snížené úvazky), ale ani tak neodrážejí pokles HDP. Proč?

I při minulé recesi byl u nás nárůst nezaměstnanosti zpožděný oproti poklesu HDP. Bylo u nás hodně zahraničních pracovníků, kteří se v rámci recesí vytratí jako první. A program Antivirus, který pomáhá hradit náklady práce zaměstnavatelům s omezeným provozem, je vlastně programem částečné nezaměstnanosti. Přes 700 tisíc podpořených zaměstnanců znamená, že bez tohoto programu by nezaměstnanost narostla. Ale až program skončí nebo až se omezí jeho dostupnost, bude nezaměstnaných jistě více. Navíc po prázdninách přijdou na trh čerství absolventi a skončí sezonní práce. A dá se očekávat, že se sníží náš vysoký podíl zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu. Takže konečně „budou lidi“?

Není to jisté. Podpora v nezaměstnanosti a s ní spojená možnost rekvalifikace by měla v ideálním případě pomoci pracujícím, kteří byli dlouhodobě pracovně činní, najít si nové místo ve změněné struktuře ekonomiky, kde uplatní svoje schopnosti. Ideálním výsledkem vysokého nárůstu nově nezaměstnaných není jejich rychlé zapojení do činností s malou přidanou hodnotou – ideální je, aby si i třeba za cenu delší pracovní neaktivity našli produktivní práci, která využije jejich schopností.

Na jaké profese je ale možné rekvalifikovat hotelové provozní či „průmyslováky“? A je realistické rekvalifikovat větší počet nezaměstnaných, když loni úřady práce zabezpečily jen 10 tisíc rekvalifikací a letos jsou přetížené novou agendou?

Pracujícím hledajícím nové uplatnění by jistě pomohly dodatečné digitální dovednosti. Atraktivní může být i doplnění si úplného středoškolského vzdělání. Na přípravě těchto rekvalifikačních nástrojů by se mělo pracovat teď, než nám počet nezaměstnaných kvůli měnící se struktuře ekonomiky naroste. Ale měli bychom pamatovat na to, že je vždy levnější výběr vhodného vzdělání než pozdější rekvalifikace. Proto je třeba se urychleně zaměřit na podporu odborného vzdělávání v oborech, které netrpí nedostatkem poptávky. Od výuky dovedností pro sociální a zdravotní služby po profesní bakalářské vzdělání. Je také potřeba konečně vytvořit funkční prostředí pro partnerství firem a odborných škol ve vzdělávání.

Rekvalifikace není dlouhodobé řešení. Je potřeba konečně vytvořit funkční prostředí pro partnerství firem a odborných škol.

Budeme soutěžit o migranty? Pokud by se takové dovednostní přesměrování podařilo, posílí to budoucí mzdy i odvody koronavirových nezaměstnaných, kupní sílu domácností a domácí poptávku, ale stále bude nedostatek levné pracovní síly. Pokud se ale rekvalifikační transformace nepodaří, není jisté, že najednou bude dost lidí na pomocné práce. Pracující, kteří měli odborné kariéry, se často odmítají smířit s tím, že by měli dělat nekvalifikované práce.

Profese není jen příjem, ale také životní důstojnost. V USA došlo kvůli poklesu zpracovatelského průmyslu k obrovským zdravotním a sociálním problémům právě u té části populace, která dlouhodobě na zpracovatelském průmyslu závisela – a která tak přišla o životní perspektivu. Tito pracující neakceptovali přechod do nižších pater pracovního trhu (v zemi, která má slabší sociální a zdravotní síť, než máme my). Tohle může čekat i nás.

Konečně dlouhodobě bude u nás pracovních sil zase nedostatek. Některé demografické předpovědi mluví o tom, že nás bude na konci století jen šest milionů. Naše populace bude teď výrazně stárnout – a o to důležitější je, aby všichni v produktivním věku měli kvalifikace, jež jim umožňují maximalizovat využití svých schopností, a tedy i maximalizaci mezd, daní a sociálních a zdravotních odvodů. Pokud budou naši pracující vysoce produktivní, levnou pracovní sílu bude třeba hledat v zahraničí. Vzhledem k obrovským demografickým poklesům ve všech bohatých evropských zemích se ještě může soutěžit o to, která země bude schopna přilákat pracovně i společensky vhodné migranty.