Za neřesti utrácíme stále víc

Lidé v Česku zaplatili loni prodejcům alkoholu, tabáku, prostitutkám a dealerům drog 220 miliard korun

Česko překonává své další rekordy. Tentokrát, jak vyplývá z údajů evropského Eurostatu, v útratách za neřesti. Konkrétně za tabák, alkohol, prostituci a drogy. V součtu u nás lidé v této neoficiální kategorii loni utratili 220,14 miliardy korun, což je zřejmě nejvíc v historii – o 5,7 miliardy korun a 2,6 procenta víc než v předchozím roce a téměř přesně dvojnásobek oproti začátku století před 20 lety.

Eurostat data uvádí v rámci každoročního sledování výdajů domácností. Z čísel je zřejmé, že největší část z „hříšných výdajů“tvoří už dlouhá léta tabákové výrobky (loni 110,7 miliardy korun), o něco menší pak alkohol (93,5 miliardy).

V případě tzv. stínové a konkrétně černé ekonomiky, kam spadají právě i drogy a prostituce, se vyčísluje podíl nelegálního trhu speciální srovnávací a mezinárodně danou metodikou. Ta vychází například z vyhodnocování zjištěných daňových úniků, z průzkumu mezi obyvatelstvem a podobně.

Účet za prostituci je v Česku o poznání menší (6,1 miliardy korun) než u oficiálně známých dat o tabáku a alkoholu, ale oproti začátku století o 2,5 miliardy vyšší.

Nezisková organizace Rozkoš bez rizika uvádí, že Česko už nezažívá boom prostituce, zejména té pouliční, jako na začátku 90. let. Sexuální služby se poslední dobou více skrývají a odehrávají za dveřmi nočních klubů a privátů. A zprostředkování se ve velkém přesouvá na internet.

Částečně to platí i pro drogy, za něž lidé u nás vydali loni 9,7 miliardy korun. V roce 2001 to však bylo přes deset miliard.

Větší výplaty, víc cizinců Celkový nárůst útraty za neřesti je dán mnoha faktory a je v mnoha ohledech logický. Nejen nárůstem mezd, a tedy větší koupěschopností lidí, ale za posledních téměř 20 let u nás výrazně přibylo i cizinců a turistů, kteří se díky příznivé ceně na spotřebě cigaret, alkoholu a sexu za úplatu čile podílejí.

Jak připomíná ekonom společnosti Czech Fund Lukáš Kovanda, vyšší útrata nesouvisí jen s rostoucí konzumací těchto produktů a služeb. Celkový nárůst za obor neřestí je daný i dalšími faktory, jako je třeba inflace, vyšší spotřební daně i vyšší ceny energií a surovin pro výrobu cigaret a alkoholu. Kromě toho – statistici uvádějí útraty v cenách daného černá ekonomika roku a nárůst za uplynulé roky by nebyl tak velký, pokud bychom místo nominálních cen použili pro srovnání přepočtené reálné, zohledňující vývoj koruny.

„Zvláště v případě těchto dlouhodobějších srovnání je třeba brát v potaz inflační znehodnocení koruny,“uvádí Kovanda. „V roce 2001 utratili lidé v Česku za alkohol 53,5 miliardy, což při zohlednění inflace odpovídá dnešním 76,4 miliardy,“vypočítává ekonom. Reálně tedy výdaje za alkohol narostly v tomto miléniu o zhruba sedmnáct miliard korun, a nikoli o 40 miliard, jak lze odečíst ze statistiky. Totéž platí pro ostatní komodity a služby.

S dokladem, nebo bez?

Drogy, prostituce nebo třeba také pašování a padělání zboží patří do černé ekonomiky, která je společně se šedou (například nezdaněný prodej a služby) a prací na černo součástí ekonomy a statistiky sledované stínové ekonomiky, započítávané do hrubého domácího produktu (HDP).

Například podle dat Mezinárodního měnového fondu činil v roce 2017 v Česku podíl stínové ekonomiky 9,2 procenta HDP, ještě před pěti lety to bylo 15 procent. K nejčastějším projevům šedé ekonomiky patří například poskytování služeb nebo prodej zboží bez dokladu. Zákazník má slevu a dodavatel neodvedl státu daň.

Zástupci Centra ekonomických a tržních analýz CETA uvádějí na základě vlastní loňské studie s názvem Stínová ekonomika v České republice, že nejčastějším důvodem pro nezákonný nákup zboží či služeb je výrazně nižší cena nebo to, že se lidé zkrátka nezajímají o to, zda prodejce ze svého příjmu odvede, či neodvede daň. Podle analytika CETA Michaela Fanty je výše zdanění výrazným determinantem velikosti stínové ekonomiky. Čím větší drahota, tím větší nelegální trh.

„Rozsáhlá stínová ekonomika nejenže snižuje fiskální příjmy státu, ale také zvyšuje vládní výdaje a křiví tržní prostředí. Je tedy třeba i nadále klást značný důraz na eliminaci příčin stínové ekonomiky, nikoliv pouze jejích důsledků,“říká Michael Fanta.