Od hrdinství k adrenalinu V
Jsme pár kroků od trivializace kosmonautiky
neděli 2. srpna přistála na hladinu Mexického zálivu kosmická loď Crew Dragon s kosmonauty Robertem Behnkenem a Douglasem Hurleym na palubě. Soukromý podnik Elona Muska skončil tedy úspěšně.
Média zaznamenala jediný náznak čehosi, co vypadá jako kiks – i na fotkách z místa přistání je vidět nepřístojnost. Připletli se tam zvědavci a na pořadu dne je otázka, jak to zařídit, aby někdo kompetentní zvědavce odehnal na bezpečnou vzdálenost. I tato dalo by se říci komická epizodka svědčí o fenoménu, který bude stále aktuálnější: jde o trivializaci kosmonautiky.
Mýtus hrdinství
Celou dosavadní historii kosmonautiky poznamenala heroizace tohoto podniku. Srovnání se zámořskými plavbami na přelomu středověku a starověku je nasnadě. Hovoří se o dobývání kosmu, přičemž sám pojem dobývání je v souvislosti s kosmonautikou směšný. Z ruštiny se do češtiny občas vkrádá slovo „pokořit“. Lidé pošlou na povrch Měsíce plechovou bublinu o rozměrech karavanu a noviny se radují nad tím, jak byl Měsíc pokořen. O těchto vzduchotěsných karavanech se běžně píše a mluví jako o lodích. Jejich posádky, vybavené trubičkou na odvod moči v nohavici, jsou přirovnávány ke Kolumbům. To trvá od prvního pilotovaného letu Jurije Gagarina, přičemž dotyčný pilot, jak jinak, obdržel vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.
Není nejmenší důvod, proč to zlehčovat, natož zpochybňovat. Všechny dosavadní lety byly podniknuty s absolutním osobním nasazením a vyžadovaly od aktivních účastníků zcela mimořádné schopnosti a krajní dávku odvahy. Nelze ale nevidět, že v aktuální fázi vývoje kosmonautiky se dělá všechno pro to, aby to bylo jinak.
Místo hrdinství má v nadcházející fázi nastoupit vzrušení. To je zjevný smysl kosmické turistiky. Až napřesrok poletí v Crew Dragonu ve čtveřici astronautů Behnkenova manželka Megan McArthurová, zcela jistě bude mít adrenalinové zážitky, nicméně o zvažitelném přínosu její přítomnosti na palubě lze pochybovat. Historie se bude opakovat: do Karibiku už nesměřují Kolumbové, nýbrž turisté. Komentátoři minulý týden vítali návrat Crew Dragonu a mnozí spekulovali o perspektivách. Na přetřes přišly i jiné možnosti využití, už ne jenom turistika, ale do kosmu by mohli létat za inspirací umělci a mohly by se tam natáčet akční filmy.
Jaké jsou limity
Vrcholem té hrdinské fáze kosmonautiky byly závody o Měsíc, vyhráli je Američané. Své vítězství nedotáhli do absolutního konce, jelikož projekt Apollo odtroubili dřív, než byl zcela vyčerpán. Ukázal se limit: poklesl veřejný zájem a účelnost nebyla zjevná. Za ohromnou pořizovací cenu bylo objevováno objevené.
Současná fáze je ve znamení snižování pořizovacích nákladů. Podařilo se vyvinout první stupeň nosné rakety schopný hladkého návratu a opětovného použití. Právě to otevírá cestu adrenalinové fázi. Je to ale jen otázka času, kdy se otevře debata o externalitách kosmonautiky.
Při pohledu na start kosmické rakety asi každého napadne, jaké zplodiny za sebou takový start zanechá. To ale není jediná a možná ani ta hlavní externalita. Zdomácněl pojem „kosmické smetí“, to jsou ty nefunkční kosmické objekty umělého původu a jejich součásti, které krouží kolem Země na oběžných drahách. Podle odhadů kolem Země krouží 110 tisíc objektů větších než centimetr v průměru o celkové hmotnosti tří tisíc tun. Ne že by to byl opomíjený problém. Kosmické mocnosti sledují, nebo se přinejmenším snaží tyto objekty sledovat. Širší veřejnost si jich však nevšímá. Neví o nich anebo je nepovažuje za něco, co by se dotýkalo našeho všedního života. Jistě to tak vydrží ještě dlouho. První rozruch nastane, až první vzduchotěsný karavan vznešeně zvaný kosmická loď trefí nějakou tu zatoulanou matici a kosmická turistika zaznamená svoji první oběť.
Historie se bude opakovat: do Karibiku už nesměřují Kolumbové, nýbrž turisté
Motor zvaný touha
Trivializace kosmonautiky je nevyhnutelná. Opisuje vývoj letectví. Začínalo průkopnickou érou a za první světové války letectví přešlo do fáze hrdinské. Mezi oblaky se pohybovali hrdinové nebes. Později v poválečné době se zrodila specifická odnož dobrodružné literatury, takzvaný letecký román. Druhá světová válka zrodila tak velké bombarďáky, že bylo snadné je převést na civilní provoz, a nastalo to, co máme dnes, masová letecká doprava. Trivializace letectví v kostce.
Tak masivní trivializace kosmonautice nehrozí. Pořád ještě je tu limit chemického pohonu. V plném rozsahu je trivializace neboli zlidovění vázáno na zcela jiné druhy pohonu, nejspíš takové, jaké neznáme ani teoreticky. Stačí se podívat na libovolný sci-fi film s kosmickou tematikou zasazený do vzdálenější budoucnosti. Nikde tam neuvidíte to, co připomíná dnešní stav: obrovskou cisternu a nahoře bublinku a uvnitř je zašitý človíček tonoucí v adrenalinu. Technická realizace těchto sci-fi snů je v nedohlednu. Ale touha tu je.
Přičemž touha je nejsilnější motor, jaký lidstvo až dosud poznalo.