Otázky na Otázky

ČT by k odpovědím neměl nutit až soud

Českou televizi poškozuje nejvíce Česká televize. Vidět je to třeba na rozsudku Městského soudu v Praze, který rozhodl o tom, že televize má odpovědět Unii obhájců na její dotazy. Chování ČT, která v roce 2017 odmítla čtyři dotazy na pořad Otázky Václava Moravce, v leckom podpoří představu, že se jedná o arogantní instituci, kde se primadony nenechají vyrušovat nějakými otázkami. Přitom dotazy Unie obhájců byly vcelku jednoduché a televize si za jejich zodpovězení mohla naúčtovat náklady, a možná ještě nějaké „penále za drzost“, jak to mívají instituce, které musejí ze zákona poskytovat informace, ve zvyku. ČT žádost šmahem odmítla. Soud navíc konstatoval, že i když si tázající může fakta zjistit sám, nezakládá to žádné právo pro veřejnoprávní televizi dotaz odmítnout.

Lze chápat, že Unie obhájců chce mít údaje přímo od televize, aby je nikdo nemohl zpochybnit. Na základě zjištěných skutečností se totiž mohou a pravděpodobně i budou obhájci ptát dál, proč jsou v televizních diskusích nedisproporčně prezentováni zejména státní zástupci a policisté a hodně opomíjeni soudci a advokáti.

Jenže na věcnou otázku, zda veřejnoprávní médium nepodporuje jednostranný „policejně-prokurátorský“pohled na svět, vůbec nedošlo. Zabránila tomu neochota ČT odpovědět na dotaz. Zpětně to vyvolává dojem, že pracovníci veřejnoprávní instituce neodpovídají obhájcům. Možná v nich vidí své nepřátele, protože takový obhájce je vlastně na straně sprostých podezřelých (třeba Ivo Rittiga), které je záhodno lynčovat. Touto obstrukční politikou může televize debatu jenom zdržet, ale nikoli zastavit nebo zlikvidovat.

A jsme zpět u televizního sebepoškozování. Co by se stalo kdyby veřejnoprávní televize odpověděla před třemi lety? Patrně nic, jen by si asi moderátor Moravec zval víc soudců a advokátů. Po třech letech a soudní tahanici v tom leckdo uvidí politikum a použitelný klacek proti ČT.