Dějepis lze učit i hrou
Přechod od klasických učebnic k interaktivním aplikacím vede děti ke kritickému myšlení
Dějiny nemusejí být žádná nuda. Přestože 20. století dnešní školáci nepamatují, jeho stěžejní události pro ně mohou díky moderní technice ožít. Webová aplikace HistoryLab využívá místo klasické výuky formu interaktivní laboratoře. Žáci v ní mohou analyzovat dobové dokumenty, historické fotografie i zvukové záznamy. K dispozici mají i bezmála čtyřicet cvičení s různým stupněm obtížnosti.
„Jednotvárnému a často nezáživnému sezení v lavicích při hodinách dějepisu zřejmě zvoní hrana. HistoryLab ukazuje, že se tento předmět dá učit i jinak. Aplikace nabízí interaktivní cvičení, která nutí žáky k zamyšlení a diskusi. Musí se vžít do role badatelů a pátrat v dobových dokumentech nebo hledat stopy na fotografiích. Při výuce je prioritní vlastní aktivita,“vysvětlil podstatu projektu předseda Technologické agentury České republiky (TA ČR) Petr Konvalinka. TA ČR podpořila projekt z „dílny“Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) částkou 7,6 milionu korun.
„Aplikaci HistoryLab používám druhým rokem. Za její největší přínos považuji to, jakým způsobem umožňuje práci s historickými prameny ve výuce. Žáci se naučí, jak analyzovat pramen, formulují hypotézu a tu nakonec ověřují dalším bádáním. Konkrétně se jedná třeba o analýzu dobové fotografie, filmové ukázky, audio záznamu, ale i textu,“řekl LN učitel dějepisu z pražské Základní školy Vratislavova Benedikt Pinc.
Ještě než se aplikace vyvinutá v Ústavu pro studium totalitních režimů dostala do praxe, podílel se na jejím testování. Podle něj je uživatelsky velmi přívětivá.
„Oceňuji, že HistoryLab propojuje jednotlivé prameny, se kterými žáci pracují. Je to prostředí tvořivé, v němž žák hledá odpověď. Výhodou je, že ve třídě může být několik ,správných‘ odpovědí, záleží na náhledu žáka, jak pramen čte, co v dokumentech vidí, což je pak výhodné pro diskusi,“uvedl pro LN předseda výboru Asociace učitelů dějepisu České republiky Pavel Martinovský.
Zcela dokončená by HistoryLab měla být v příštím roce. Přesto už stihla zaujmout asociaci evropských učitelů Euroclio a americké pedagogy. „Již nyní máme tisíce záznamů o tom, jak žáci pracují s historickými prameny. To nám umožňuje lépe pochopit, jak přemýšlí o historii. S veškerými poznatky pracujeme při dalším vývoji historické laboratoře. Dbáme i na zpětnou vazbu učitelů,“shrnul Kamil Činátl z ÚSTR.
Potřebujeme myslící děti
Podle informací LN existuje v Česku jakési volné uskupení zhruba pěti stovek dějepisářů, kteří se aktivně snaží o moderní výuku dějin a vzájemně spolupracují při výměně informací a zkušeností.
„Osobně si myslím, že co se týče pomůcek, zdrojů, pramenů, zkrátka materiálu obecně, český učitel je zásoben dostatečně. Problémem je tedy jednak příprava učitelů na tvořivé a činnostní učení, jednak chuť učitelů se žáky tvořit, pracovat, hrát si. Tento způsob výuky je sice pro učitele pracnější a náročnější, ale vede žáky k samostatnému úsudku, ke kritickému myšlení, tvořivé práci. A to je to, co potřebujeme. Potřebujeme myslící děti, ne opisovače učebnic,“řekl Martinovský.
Změnu v přípravě učitelů dějepisu na pedagogických fakultách považuje za potřebnou také Pinc. „Důraz by měl být kladen na didaktickou přípravu budoucích učitelů, neboť potřebujeme hlavně učitele dějepisu, nikoli historiky,“vysvětlil.
Kromě „školní“aplikace se děti mohou seznamovat s historií své země zábavnou formou i ve volném čase. Stačí si stáhnout „mobilní hru pro zvídavé děti a hravé rodiče“s názvem Skryté příběhy a pak už jen vyrazit za dobrodružstvím. Venkovní hra zahrnuje výletní trasy po celé republice, které stále přibývají. Zajímavými místy pak pomocí mobilní aplikace provází historická postava.