Nostalgie konce léta
Přijdou čas od času chvíle, kdy člověk tím, co ví a co si pamatuje, nechce obtěžovat „nepolíbené“okolí. Znovu, jako rok co rok předtím, připomínat, jaké to bylo tehdy v srpnu v osmašedesátém, co na vlastní kůži zažil na Václavském náměstí, u muzea, kde se i na něj z cizích tanků střílelo. Všechno už přece bylo zdokumentováno, natočeno, řečeno, každý, chce-li, si fakta může najít, svědectví pamětníků i odsouzení světa připomenout. A v tom je háček. Může, pokud vůbec ví, že by měl.
A jsme zase u toho, u těch otravných starých, co mladým ruší jejich bezstarostné hrátky se sluchátky v uších, ať už s dráty, nebo bez nich. Ten kruh je začarovaný – a ne že ne. Vezměte dětem mobil a povídejte si s nimi. Podle nátury a vychování vás více či méně trpělivě vyslechnou – a rychle se zase vrátí pod ochranu svých elektronických špuntů do uší. Tam je bezpečněji, netřeba dívat se okolo, přemýšlet a znepokojovat se otázkami, na které se těžko hledají rozumné odpovědi.
Třeba: proč už se zase mluví o možné ruské invazi do jiné země, když přece celý svět ví, že to je zločin. Nebo: jak to, že praktiky ze špionážních filmů se pořád tak snadno uplatňují proti politickým odpůrcům, aniž by za ně byl viník potrestán. Či: proč nemáme v čele státu energického, vzdělaného, vizemi a odhodláním vybaveného, respektovaného muže (ženu), proč dospělí volí korupčníky a populisty (i tyhle pojmy by se dětem daly a měly vysvětlit).
Nadcházející konec léta bývá nostalgický vždycky, a třebaže letos „prázdniny“dětem trvaly o hodně měsíců déle, nástup do školy se konečně blíží a očekávaný rok je tentokrát ještě nejistější, než bývaly jiné.
Ovšem nehledě na okamžitý stav mysli a stav světa – či právě vzhledem k němu –, měli bychom si jedno předsevzetí dát: vytáhněme občas dětem jejich ochranné špunty z uší a vkládejme do jejich mozečků ty naše „otravné“zkušenosti. Trpělivě, ale důsledně. Aspoň po kapkách, pro inspiraci, jako impulz, který jim jednou, možná, pomůže najít odpovědi, jichž se nám prozatím nedostává. Jaká jiná naděje vlastně zbývá?