Daň z přidané hrozby
Tak už nám zase začíná školní rok… Doma se chystají nové penály, školní batohy, pastelky, lahvičky na pití a pro jistotu taky roušky. Momentálně sice nebudou povinné plošně, avšak co když právě na místním covidovém semaforu naskočí oranžová, nebo dokonce červená!
Nabídka speciálních dětských modelů na trhu je víc než slušná, velikostně i designově pestrá, od motivů s Barbie a se Supermanem po výrobky cool značek, které by schválily i módní youtuberky. Též české matky a babičky jistě během prázdnin ušily opravdu krásné a personalizované kousky.
A jak jsem se doslechl z rádia, neviditelná ruka trhu už má přichystány speciální barvy na textil, nepochybně s atestem, že skrz jimi pomalovanou látku lze bez následků dýchat, takže jimi bude možné bezpečně vyzdobit nudné bílé či světlemodré modely.
Představuju si, jak prvňáčci nadšeně kreslí na plátno i netkané textilie, a jejich výtvory pak s právě naučenými podpisy tiskacími písmenky zdobí školní nástěnky. Třeťáci dostávají poznámky, že už popáté zapomněli roušku, takže jim musela být vydána náhradní z pohotovostní školní zásoby. A rodiče Horáčka s Pažoutem najdou na mobilu důrazně formulovanou esemesku, aby se neprodleně dostavili k řediteli školy, protože jejich nezdární synové pomalovali Machovi a Šebestové roušky nevhodnými obrázky, které pak vyfotili smartphonem a dali na Facebook, ten je však naštěstí okamžitě zablokoval.
Jenomže, ono nejde jen o nový školní rok a zmatky s regulemi. Jde o nesčetné vedlejší účinky momentální pandemie, od ekonomických po kulturní. Říká se tomu obecně život s „koronou“a k tomu se dodává, že si na něj musíme na čas zvyknout, alespoň do doby, než bude na světě vakcína, vlastně vakcíny, nebo než koronavirus, který by se přece měl chovat jako všichni jeho viroví předchůdci, dřív nebo později umdlí a zeslábne.
Obávám se však, že to je pohled hodně omezený, zacílený jen na pouhý výřez z celkového obrazu. Panoramatický pohled do budoucnosti nám totiž nabízí spíše život s pandemiemi, nebo alespoň s vědomím jejich trvalého nebezpečí jako průvodním jevem globalizace. Bude to jakási daň z přidané hodnoty výhod propojeného světa. Vlastně z přidané hrozby.
Přitom jen před pár roky šlo o pouhé téma dystopických knih a filmů, přičemž nákaza obvykle pocházela z vesmíru. Příběh Michela Crichtona Kmen Andromeda z roku 1969 je z nich asi pořád nejslavnější. Není však zdaleka první. Hra Karla Čapka Bílá nemoc je sice ve světě méně slavná, ale pochází už z roku 1937, a co víc, je i, pokud jde o původ nákazy, o hodně přesnější: pandemická choroba v ní přichází z Číny.
Pohled Googlu neprozradí, zda je Bílá nemoc někde na programu nebo se nechystá. Škoda. Docela by mě zajímalo, zda by se aktualizovaná verze odehrávala v rouškách. Na jevišti i v hledišti.
JAROSLAV VEIS