Nižší daně, vyšší výplata?

Bude mejdan, bude bolehlav.

Kdyby v České republice přistáli Marťani, a kdyby tito Marťané byli bytosti racionální, asi by nás považovali za bandu emotivních komiků. Jen se podívejte: posledních čtrnáct dnů jsme prožili celonárodní zuřivou bitvu o jednorázový dáreček seniorům, zatímco mnohonásobně vyšší, při skutečně realistickém pohledu dokonce řádově vyšší změna, tedy permanentní snížení daně z příjmu, nechala naše politické i hospodské mudrce zcela v klidu.

Bitva o vánoční dárek všem penzistům nepostrádala komické vložky. Andrej Babiš: „Důchodci si to zaslouží“či Markéta Pekarová Adamová: „My bychom jim nic nedali,“nicméně ačkoli jsme tento vánoční úplatek kritizovali, jde jen o jednorázový výdaj z letošního rozpočtu (asi 17 miliard korun), který nemá na dlouhodobý stav státních financí žádný vliv. Zato oficiální zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu na 15 procent je sice zásadní přilepšení peněženkám všech výdělečně činných, ale i obří sekera do státního rozpočtu: ročně skoro 80 miliard korun. Důležité je to slovo ročně: příští rok stát vybere o osmdesát miliard méně, než kdyby s daněmi nehýbal a kvůli rostoucím platům se bude tento rozdíl dál zvětšovat. Hrubým odhadem v roce 2030 to může být v součtu o bilion korun méně.

Je to zásadní změna, o níž by se měla vést velká debata, tady bychom měli vidět predikce ministerstva financí, Národní rozpočtové rady i soukromých subjektů a měli bychom velmi zvažovat všechna pro a proti…

Samozřejmě, snížení daní je výtečný poptávkový stimul. Je jistá naděje, že opatrný a spořivý našinec, který od začátku koronakrize dvakrát otáčí každou korunu, při pohledu na výrazně vyšší výplatu pustí chlup – a dá ostatním vydělat. Takové Německo také v boji s ekonomickým úpadkem citelně snížilo daně. Jenže snížilo DPH. Jednak to srazí okamžitě cenu zboží v obchodech (což je pro zákazníky psychologicky silný faktor), jednak jde o dočasné opatření a zároveň nebudou velké protesty proti konci tohoto snížení. Zato zvedat lidem daně a tím jim snižovat výplatu, to chce velkou politickou odvahu – za posledních třicet let to nikdo nikdy neudělal, daň z příjmu celou dobu jen klesala.

Jinak zrušení superhrubé mzdy a celkové snížení daňového zatížení usvědčuje takřka všechny aktéry z pokrytectví. Začněme premiérem, který takovou operaci čtyři roky jako ministr financí blokoval, protože „to nejde udělat“. Měl tím na mysli fakt, že nejde zrušit zdanění superhrubé mzdy tak, aby nevykrvácel rozpočet a zároveň na tom někdo zásadně neprodělal. A ejhle, po pár letech to náhle jde. Ještě pokrytečtější je ODS, dokonce natřikrát. Ta jednak superhubou mzdu sama zavedla (mimo jiné proto, aby zaměstnanci viděli, kolik reálně stojí jejich pracovní místo); jednak teď kritizuje návrh na více daňových pásem a přitom ona zavedla „solidární přirážku“, tedy vyšší daňovou sazbu pro nejlépe placené; jednak neustále kritizuje vládu za schodkový rozpočet – ale tady jí skoro stomiliardový výpadek příjmů vůbec nevadí. Ústa mluví a mluví, na skutečnost nehledí.

Jednou větou: dárek pro penzisty je z hlediska rozpočtu marginálie. Dramatický pokles daně z příjmu by nám sice měl pomoci se z temné hospodářské noci vyhrabat, ale ráno, po krizi, nás z něj bude ještě hodně bolet hlava.

Dárek pro penzisty je z hlediska rozpočtu marginálie. Dramatický pokles daně z příjmu by nám sice měl pomoci se z temné hospodářské noci vyhrabat, ale ráno, po krizi, nás z něj bude ještě hodně bolet hlava.