Zázračné buňky HeLa
OHenriettě Lacksové se někdy mluví jako o „matce moderní medicíny“. I když o tohle uznání by ve své situaci asi nestála. V srpnu uplynulo sto let od chvíle, kdy se narodila. Byla to afroamerická žena, která měla s manželem tabákovou farmu, pak se přestěhovali do městečka. Stačila porodit pět dětí ještě před tím, než před svými jednatřicátými narozeninami navštívila nemocnici Johnse Hopkinse v Baltimoru, kde jí diagnostikovali nádor děložního čípku. (Mimochodem, způsobil jej lidský papilomavirus, proti němuž dnes existuje očkování.) Henrietta Lacksová měla smůlu, nádor ji zabil o osm měsíců později, v říjnu 1951.
Kde se tedy vzala v jejím životě ta moderní medicína? Příroda si s ní totiž podivně zahrála.
Lékaři jí odebrali kvůli rozboru kousek rakovinné tkáně. A vedoucí laboratoře tkáňových kultur George Gey si všiml, že odebrané buňky jsou neobyčejně životaschopné. Nádorové buňky obvykle nekontrolovaně bují, protože v nich nefunguje mechanismus, který limituje proces dělení běžných buněk. Avšak buňky odebrané Henriettě Lacksové se ukázaly jako obzvlášť schopné, množí se dodnes, tedy po dobu sedmi desetiletí.
Doktor Gey je tehdy zdarma dával kolegům ze Spojených států i z dalších zemí světa. Ti na nich dělali pokusy, které zjišťovaly vlastnosti nádorových buněk, ale i obecně buněk lidského těla. Výzkum s jejich využitím již v roce 1954 pomohl při vývoji vakcíny proti dětské obrně. A pak dalších medikamentů. Byly vyslány do vesmíru, aby se na nich zkoumal vliv kosmického prostředí na lidské tkáně. Využily se při mapování genů, používají se při testování kosmetiky, dnes pro výzkum nemoci covid-19... Průmysl díky nim vydělal miliardy dolarů.
Buněčná linie je pojmenována HeLa, podle prvních písmen Henriettina jména a příjmení. A to je všechno. Buňky byly použity bez jejího souhlasu či jen vědomí. Příbuzní se o existenci buněčné linie HeLa dozvěděli až roku 1973, kdy vědci požádali její děti o vzorky krve pro další výzkum. Rodina nedostala žádnou odměnu. Teprve když v roce 2013 Evropská laboratoř molekulární biologie v Heidelbergu zveřejnila genom buněk HeLa, opět bez jakéhokoli svolení, čímž prozradila i soukromá genetická data potomků, byli při hledání kompromisu pozváni dva členové rodiny do výboru, který dává povolení k přístupu k této dědičné informaci.
V minulosti bylo běžné, že vědci používali biologické vzorky pacientů bez jejich souhlasu. Ještě v roce 1991 americký Nejvyšší soud řešil soudní při pacienta s leukémií Johna Moorea, z jehož buněk lékaři bez jeho vědomí vytvořili linii označovanou jako Mo. Ta vytváří protein, který stimuluje růst bílých krvinek bojujících s infekcemi. Moore požadoval podíl na příjmech z patentů na tento lék. Nejvyšší soud mu jej nepřiznal s tím, že by se tím vytvořila „soudní loterie“, v níž by pacienti vědce stále žalovali.
Problematikou se začali zabývat bioetikové i právníci. Při velkém zjednodušení se dá říci, že nyní obvykle pacienti při výzkumu dávají předem svolení k případnému využití výsledků k vědeckým i komerčním účelům, bez práva na další odměnu. A právně je problém vyřešený.
Henriettiny buňky byly vyslány do vesmíru kvůli zkoumání jeho vlivu na lidské tkáně. Využily se při mapování genů, při testování kosmetiky, dnes pro výzkum nemoci covid-19... Průmysl na nich vydělal miliardy dolarů.