Divadla žila i v horších časech
Dnes začíná nejen nový školní rok, ale také divadelní sezona, obojí bylo na jaře přerušené kvůli koronaviru. Čekalo se, že od podzimu se všechno vrátí do normálních kolejí, ale zatím je všechno nejisté a nad řadou nařízení a doporučení příslušných orgánů zůstává rozum stát. Třeba v takovém manuálu, který vzešel z ministerstva školství a je určen ředitelům škol, se rovnou odstřelila všechna divadla, jež se věnují tvorbě pro děti a mládež. Jestliže se totiž v takovém elaborátu napíše, že škola má během školního roku zvážit nutnost návštěvy kulturních akcí a pokud možno takové aktivity nekonat, je jasné, že i když je to v ranku doporučení, všichni ředitelé sklapnou kufry a děti do divadel nepustí, co kdyby se, nedej bože, některé dítko nakazilo... Je to paradoxní, protože jedno ministerstvo (kultury) se snaží divadlům co nejvíc pomoct a druhé jim situaci výrazně zhoršuje. Spolupráce se školami je totiž pro statutární divadla pro děti a mládež zásadní a přístup ministerstva školství svědčí i o značné přezíravosti.
Divadla jsou důležitými veřejnými kulturními institucemi a ne marginálií, kterou lze jen tak beztrestně vypojit. A hrála se v mnohem horších časech, ve válkách, v těžkých krizích. Notabene české divadlo, jehož část byla vždy odbojná vůči totalitám a ani nacisté a ani komunisté ho nedokázali zničit, má teď zlikvidovat koronavirus? Už jarní ukončení sezony dostalo divadla do složité situace a taková „doporučení“mohou vést k nevratné devastaci, protože těžko bude možné za takových podmínek zachovat celou šíři nabídky, která se kontinuálně pěstuje, je také oceňovaná, vždyť třeba české loutkové divadlo patří k nejlepším v Evropě.
České divadlo, jehož část byla vždy odbojná vůči totalitám a ani nacisté a ani komunisté ho nedokázali zničit, má teď zlikvidovat koronavirus?
Už je to pár týdnů, co se uskutečnilo výběrové řízení na ředitele Národní galerie a nyní se čeká na rozhodnutí ministra Zaorálka. A nejenom se čeká, ono se také intrikuje a píší podpásové články. Jako ten od Jana H. Vitvara v Respektu, v němž autor přichází s vlastním rozborem koncepcí tří uchazečů, kteří postoupili do druhé kola. Vitvar nehorázně označuje Polku Alicji Knastovou za outsidera, velebí Marka Pokorného a Jiřího Fajta má za odbytou veličinu. Pikantní ovšem na tom je, že v koncepci Pokorného vychvaluje to, co měli i ostatní, zatímco u nich to jen konstatuje nebo ani to ne. Celý článek je tak jen účelová propaganda Vitvarem vybraného kandidáta, protože tímto způsobem lze o věci klidně napsat v opačném gardu.
A tato „analýza“také věrně odráží obavy výtvarných kruhů. Ty jsou u nás odjakživa roztříštěné do zájmových partiček a příchodem osoby nepopsané, navíc z jiného kulturního prostředí, by mnozí mohli ztratit svůj vliv. Když ono je ale tak nepřehlédnutelné, že jak Pokorný, tak Fajt jsou dnes spíš unavení harcovníci bojující hlavně za sebe. No, nebude to mít ministr Zaorálek jednoduché…