Houby pomáhají stromům
Spojenectví hub a stromů známé jako mykorhiza pomáhá dřevinám, aby se vypořádaly s kritickým nedostatkem vláhy.
Sucho bývá pohromou pro vše živé. V ohrožení se ocitají i stromy. Nejnovější výzkumy odhalily, že dřevinám nabízejí záchrannou síť houby. Bez jejich pomoci strom nezakoření, a pokud už se mu to povede, má jen malé šance na přežití.
Pro stromy nejsou důležité plodnice, po nichž pasou v lesích houbaři. Oporu jim skýtá hustá podzemní síť houbových vláken označovaná jako mycelium. Houbová vlákna se propojují s kořenovým systémem rostlin ve spojeneckém svazku známém jako mykorhiza. Houby získávají prostřednictvím mykorhizy organické látky, které rostliny syntetizovaly s využitím fotosyntézy. Na oplátku putuje z houby do kořenů rostlin voda a minerální látky, např. fosfor, dusík nebo zinek.
Partnerství hub a rostlin nabírá dvě základní podoby. V půdě tropických lesů, polí a luk žijí houby, jejichž vlákna prorůstají až do nitra buněk kořenů a větví se v nich do keříčkovitých útvarů. Tato tzv. arbuskulární mykorhiza je nejčastější a vyskytuje se u osmdesáti procent suchozemské flóry. Těží z ní i důležité zemědělské plodiny, jako jsou obilniny. Asi dva tisíce rostlinných druhů vstupují do mykorhizy s houbami, jejichž vlákna obalují kořeny hustou sítí, pronikají mezi kořenové buňky, ale nenoří se do jejich nitra. Z výhod této tzv. ektomykorhizy těží mnoho stromů našich lesů. Mezi houbami žijícími v takovém „povrchním“svazku s lesními velikány najdeme třeba hřiby nebo muchomůrky.
Výpomoc přes podzemní síť Dlouhodobé sucho a vysoké teploty nedeptají pouze vegetaci na zemském povrchu. Tvrdě postihují také houby skryté v podzemí. Ke změnám vegetace často dochází až v důsledku podstatně nenápadnějších zvratů postihujících podzemní síť mykorhizních hub. Těm sucho a vyšší teploty nesvědčí. Vyklízejí proto pozice odolnějším „plevelným“druhům hub, které neplýtvají energií na budování husté podzemní sítě vláken.
Předivo mycelia v lesní půdě řídne, což má pro stromy fatální následky.
Houby nejsou jen „partnery“stromů, ale zprostředkovávají jim vzájemné spojení. Jejich vlákna propojují kořenové systémy různých stromů a dovolují jim, aby se vzájemně podporovaly. Houbovými vlákny posílají vzrostlé stromy živiny malým semenáčkům a pomáhají jim zvládnout úskalí počátečních fází vývoje. V přítmí lesa se klíčícímu stromku nedostává světla, a nemůže si proto fotosyntézou vyrobit organické látky potřebné k růstu. Přes houbovou síť mu je poskytnou vzrostlé stromy, jejichž koruny mají světla dostatek. Podobně dostávají malé semenáčky od vzrostlých stromů přes mycelium až polovinu potřebné vody.
Živiny a voda proudí i mezi stromy náležejícími k odlišným druhům. Dobře je prozkoumán pakt, jaký v kanadských lesích uzavírá jehličnatá douglaska tisolistá s listnatou břízou papírovitou. Semenáčky douglasek dostávají přes houbová vlákna od vzrostlých bříz významnou „potravinovou pomoc“. Bříza dokonce zohledňuje individuální potřeby jednotlivých semenáčků douglasky. Stromkům klíčícím ve stínu posílá až o dvě třetiny vydatnější porce živin než šťastnějším douglaskám rostoucím v příhodnějších podmínkách.
Rozvrat kvůli suchu
Tým vedený Christopherem Fernandezem z Minnesotské univerzity představil na online konferenci Americké ekologické společnosti výsledky výzkumu, v němž prokázal, že dlouhotrvající sucho a vysoké teploty rozvracejí společenstva hub rostoucích v lesní půdě.
„Změny společenstev mykorhizních hub jsou znepokojivé,“konstatoval Fernandez v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.
Stromy jsou v důsledku změn druhového spektra mykorhizních hub daleko zranitelnější. Názorně to demonstroval výzkum osudů borovic jedlých rostoucích v oblasti amerického národního parku Sunset Crater Vulcano provedený týmem Catherine Gehringové ze Severoarizonské univerzity. V parku rostou dvě populace borovic, které se liší nejen vzrůstem, ale také druhovou skladbou mykorhizních hub napojených na jejich kořeny. Během ničivého sucha v letech 2002 a 2003 hynuly v národním parku dvakrát častěji borovice s vrozenými sklony k mohutnějšímu vzrůstu.
Gehringová ve skleníkových pokusech prokázala, že menší stromy vděčí za zvýšenou odolnost vůči suchu svým mykorhizním houbám, které je vydatněji zásobují nedostatkovou vodou. Menší borovice lákají ke svým kořenům spásné druhy hub díky odlišným dědičným vlohám.
Výsledky výzkumu už našly praktické uplatnění při obnově porostů borovice jedlé v severní Arizoně. Vědci pomáhají vybrat lesníkům sazenice, které ke svým kořenům nalákají ty správné mykorhizní houby a budou snáz vzdorovat suchu.
Který strom smí do lesa Výsledky výzkumu švýcarských vědců pod vedením Colina Averilla
z curyšské polytechniky ETH dokazují, že houby rostoucí v půdě mají vliv na to, jaké stromy se v dané lokalitě uchytí a jaký les tam následně vyroste.
Analýzou dat nasbíraných na bezmála sedmi tisících lesních pozemcích na východě Spojených států došli k závěru, že v lesích převažují buď stromy závislé na arbuskulární mykorhize, nebo naopak stromy těžící z výhod ektomykorhizy. Lesy, kde by se vyskytovaly stromy z obou skupin, jsou velmi vzácné.
Ektomykorhizní houby ovládnou lesní půdu a následně ignorují kořeny stromů, které jsou uzpůsobeny k arbuskulární mykorhize. Odříznou tak vetřelecké stromy jak od výhod mykorhizy, tak od výpomoci stromů, které by jim přes houbová vlákna posílaly nedostatkové živiny a vodu.
Averill a jeho spolupracovníci sledovali osudy stromků závislých na arbuskulární mykorhize a zjistili, že v lesích s dominancí ektomykorhizních hub klesají jejich šance na úspěšné zakořenění na pouhou desetinu. Vyhlídky na přežití v následujících pěti letech jsou ve srovnání se stromy nacházejícími u hub podporu poloviční.
Autor je spolupracovníkem LN