Běloruská ruleta
Dění v zemi směřuje k nenápadné anexi, na ni ale může doplatit i sám Lukašenko
Otomto scénáři se mluví už řadu let, prakticky už od anexe Krymu a začátku války v Donbasu v roce 2014. Jde o to, že na seznamu horkých kandidátů na příští pohlcení Ruskem nejsou jedničkou pobaltské státy, ale Bělorusko Alexandra Lukašenka. Čekalo se jen, jak to Moskva provede.
A teď to tu máme. Když ulice běloruského Minsku zaplnily letos v srpnu desetitisíce lidí, vypadalo to, že dny posledního evropského diktátora jsou sečteny. „Budeme protestovat tak dlouho, dokud se Tarakan (v překladu šváb nebo brouk a hanlivé označení opozice pro Lukašenka) neodporoučí,“řekl mi mladík jménem Sergej. Jiní demonstranti chtějí jen svobodné volby, fascinující však je jednotná vůle širokých vrstev obyvatel, které volají po změně.
Protesty nemají protiruský náboj, jako tomu bylo u ukrajinského Majdanu, a jen malá část demonstrantů řeší, zda se Bělorusko má orientovat na Východ či na Západ. Občas se na nich objeví vlajka EU a bývá to i předmětem hádek mezi demonstranty.
Obuškem dostal i Sputnik
V postojích vyhraněný nebyl ostatně před volbami ani Lukašenko, který zdatně kličkoval před snahami svého protějšku Vladimira Putina víc k sobě Bělorusko připoutat. Institucionální rámec tu je v podobě Svazového státu Ruska a Běloruska, na jehož vytvoření se Lukašenko dohodl v devadesátých letech ještě s Putinovým předchůdcem Borisem Jelcinem.
Mělo by jít o určitý druh konfederace – slovy internetové Wikipedie „o společně organizovaný politický, vojenský, celní, ekonomický, měnový a kulturní prostor“. Ve skutečnosti se podařilo zřídit jen celní unii a místní obdobu Schengenu. O další integraci nechtěl Lukašenko ani slyšet a úporně vzdoroval zejména výzvám ke zřízení ruské vojenské základny na západě Běloruska. Nakloněn však nebyl ani slučování politických institucí či měny, částečně i proto, že se bál ztráty své absolutní moci.
Před volbami obvinil Rusko, že poslalo na 200 příslušníků takzvané soukromé Vagnerovy armády, aby vyprovokovali v zemi nepokoje. Ty nakonec vypukly, ale nikdo nemusel nic provokovat, volební podvody byly naprosto evidentní a detaily se mezi lidi rychle roznesly. První večer 9. srpna vyšlo do ulic Minsku několik desítek tisíc lidí a následoval také nejbrutálnější zásah policie s neuvěřitelnými třemi tisíci zadrženými. Výprasku obuškem se tehdy dostalo i zpravodaji propagandistické prokremelské agentury Sputnik Jevgeniji Olejnikovi: „Chovali se ke mně jako k dobytku,“řekl o několikahodinovém zadržení. I ruská státní média totiž v prvních dnech informovala o protestech poměrně objektivně, jejich styl se ale postupně měnil s tím, jak se měnil postoj prezidenta Putina.
Ten zpočátku vyčkával a zhruba každé dva až tři dny si telefonoval s Lukašenkem. První náznak toho, kam se kyvadlo vychýlí, přišel týden od začátku nepokojů, když vypukla stávka v běloruské státní televizi a Rusko poslalo do Minsku na výpomoc personál stanice RT, který pak prakticky zajistil prorežimní propagandě vysílání.
Veřejné gesto přišlo až o deset dnů později, 27. srpna, kdy Putin oznámil vytvoření policejních záloh pro řešení situace v Bělorusku.
A dnes se čile navštěvují ruští a běloruští činitelé a zhruba do deseti dnů pojede Lukašenko do Moskvy na jednání s Putinem. O co půjde, napovědělo setkání Lukašenka s ruským premiérem Michailem Mišustinem ve čtvrtek v Minsku. „Uděláme tečky i u všech citlivých a bolestivých otázek, které nás trápí,“prohlásil běloruský prezident, zatímco předseda ruské vlády mluvil o tom, že Rusové a Bělorusové jsou prakticky z jednoho těsta.
Nechat zvítězit běloruskou „revoluci“je pro ruského lídra vzhledem k protestnímu potenciálu v jeho vlastní zemi nebezpečné
Dojde Putinovi trpělivost?
Otázka, do jaké míry Lukašenko Putinovi ustoupí, je nyní komentářovým hitem pro všechny, kdo o věcech kolem Běloruska mluví a píší. „Lukašenko teď Putinovi podepíše úplně všechno,“řekl v rozhovoru pro opoziční list Solidarita Dmitrij Bekaljuk, účastník protestního hnutí v Brestu na západě země. „No a pak může být Bělorusko prohlášeno za autonomní oblast Ruské federace a nám bude k Novému roku už blahopřát Putin,“dodává.
Bývalý příslušník běloruských tajných služeb Valerij Kostka očekává, že tak jednoduché to nebude a mezi demonstranty se objeví nasazení provokatéři s cílem násilným chováním vyvolat zásah ruských bezpečnostních složek na území Běloruska. Rádio Echo Moskvy zase soudí, že vše spěje k referendu o začlenění do Ruské federace.
Výsledkem ale může být i soft varianta, kdy Lukašenko ustoupí jen v něčem, třeba ve vybudování vojenské základny. A buď to projde, nebo bude Putin dále tlačit. Než mu dojde trpělivost a svého kamaráda z Minsku prostě sesadí, převraty a vraždy umí Moskva dobře ještě ze sovětských dob. Zato nechat zvítězit běloruskou „revoluci“je pro Putina vzhledem k protestnímu potenciálu v jeho vlastní zemi nebezpečné.
A pak Putin prostě jen instaluje šéfa bělorusko-ruské Belgazprombanky Viktara Babaryku, k němž se mluví jako o jeho člověku. Babaryka je nyní v Lukašenkově vězení (odvážil se kandidovat), a tak by to mohlo být happy endem i pro mnohé Bělorusy, kteří by jen Putinovi děkovali, že nenáviděný Tarakan je pryč. Jenže ani to žádné vítězství nebude – uhrát lze jen remízu ve stylu „něco za něco“.