Jen úplný bezmozek...
P.T. čtenářstvo jistě alespoň částečně tuší, jak často a s jakým gustem se Chlívek posmívá iracionalitě veřejné debaty, předsudečným soudům nezaloženým na faktech a obecně nepoužívání mozku. Teď se Chlívku podařilo přesně to samé. Hanba mu.
Stálo na těchto stránkách zhruba před týdnem: „Pesimisté mají přesto důvod k oslavě: přežili jsme letní stěhování národů ve zdraví a první vážné komplikace s dovozem nákazy přicházejí až teď, poslední prázdninový týden.“Chlívek se musí vysmát sám sobě: takovou větu mohl zplodit jen skutečný bezmozek. Víme přece již od počátku epidemie, že jsme vždycky za virem pozadu. Zjistíme-li tedy v pátek nárůst nakažených, tak ve skutečnosti si prohlížíme obrázek šíření nemoci, který je dva až sedm dní starý.
Pohledem na Slunce sledujeme skutečnost starou osm minut. Obrázky z Proximy Centauri jsou staré čtyři roky, světlo z hvězd Velkého vozu k nám letí osmdesát let, a koukáme-li na další hvězdy, sledujeme dění v našem středověku (Antares ze souhvězdí Štíra), starověku (hvězda Cephei), a jak píší astronomové třeba z Hvězdárny Brno, ty nejstarší okem pozorovatelné objekty nám ukazují, co se ve vesmíru dělo před třemi miliony let!
Prostě a jasně: když někdo před týdnem napsal „přežili jsme léto ve zdraví, komplikace přicházejí až teď“, mělo mu být už v tu chvíli jasné, že za týden budou ony nenápadné komplikace nutně větší – pokud se tedy už v tu chvíli nezačalo šlapat na brzdu. A to se tehdy opravdu nedělo.
Včasné preventivní opatření na přelomu zimy a jara spolu s velmi brzkým uvolněním na přelomu jara a léta nám dalo matoucí pocit bezpečí, falešný obraz, že je po všem. Zapomínáme přitom, v kolika zemích světa je nošení roušek stále povinné, v kolika zemích se ještě převážně nechodí do práce, v kolika zemích jsou už půl roku zavřené pláže či veřejná prostranství... Stejně tak nechceme vidět, v kolika zemích chodí žáci do školy s rouškami – a žádná zásadní traumata jim to nezpůsobuje.
Chlívek fascinuje jiná věc: jak jsme v Česku z jarní místy až extrémní paniky přešli do stavu Nic se neděje, nic nám nehrozí. V březnu bdělí občané volali policii na sousedy, kteří si dovolili na vlastní zahradě chodit bez náústku, abychom se přes léto rozjeli do světa a na masových zábavách pili z jednoho kbelíku. Jako by přeopatrnost, která se jindy projevuje v úsporách, krajně konzervativním přístupu k investicím či nedůvěře k novotám, vystřídala jiná „národní vlastnost“: jistá laxnost a nechuť řešit problémy, nechceme-li říci lhostejnost a apatie.
Chlívek je vážně zvědav, kam se společenská nálada překlopí za týden. Ale nic vám o tom příští sobotu nenapíše, na pár týdnů si bere volno.
PETR KAMBERSKÝ komentátor LN
Obrázky z Proximy Centauri jsou staré čtyři roky, světlo z hvězd Velkého vozu k nám letí osmdesát let, a koukáme-li na další hvězdy, sledujeme dění v našem středověku, starověku. A s informacemi o šíření covidu je to stejné.