„Strejda“Hrabal pletl s režisérem copánky

Jiří Menzel se často vracel k cennému přátelství se „strejdou“Bohumilem Hrabalem, podle jehož předlohy natočil už rok před Ostře sledovanými vlaky jednu z povídek pro film Perličky na dně a po nich postupně další nestárnoucí snímky. „S panem Hrabalem jsme udělali, jak on říkal, takový copánek, z několika jeho povídek jsme sestavili celý film vždycky tak, že já navrhl, co by tam ještě mohlo být, a pan Hrabal to napsal,“líčil jejich spolupráci.

Po úspěchu Ostře sledovaných vlaků oželel Menzel nabídku na stáž v Americe kvůli Skřivánkům na niti.

„Stihli jsme je udělat celé až do první kombinované kopie, pak už bylo vymalováno,“vzpomínal po letech. „Film šel do trezoru, Hrabal nesměl psát, já nesměl točit, jen pomalinku mě pustili k práci a pan Hrabal pomalinku začal publikovat.“

Posléze Jiří Menzel dostal rukopis Postřižin. „Věděl jsem, že by to byl hezký film. Tak jsem s námětem chodil za papalášema, říkali, že s Hrabalem jsem se zbláznil. Trvalo osm let, než jsem Postřižiny mohl dělat. Hrabal už publikoval další věci, ale schvalovači vytáhli argument, že je to kostýmní film a že by byl moc drahý. Ale já chtěl, aby se Hrabal vrátil do filmu, a tenkrát právě vyšly Slavnosti sněženek, a tak jsme stejným způsobem z nich upletli copánek a předložil jsem ho velmi rychle. A nevím proč, snad že to bylo současné téma, se ho lekli. Nechvalně známý kritik z Rudého práva Jan Kliment, který psal posudky na všechny moje filmy, varoval – pozor, aby z toho nebyli další Skřivánci na niti! Nakonec řekli, ať natočím radši ty Postřižiny. Film udělal díru do světa, měl úspěch v kinech a skvělé kritiky. Tak honem další Hrabal. A to byly konečně Slavnosti sněženek.“