Ta druhá Čína
Není důvod štítit se Tchaj-wanu. Obchodovat lze i s ČLR, ale pozor na její investice
Existují dva krajní názory na politiku vzhledem k Čínské lidové republice. Ten častější zní asi takto: „Je třeba respektovat vše, na čem Pekingu záleží. ČLR je důležitý obchodní partner, pravděpodobná budoucí světová supervelmoc. Musíme s ní být zadobře, jinak hrozí obchodní sankce, konec čínských investic, možná ještě něco horšího.“
Na opačném pólu stojí názor, že ČLR je jen uskupení vzbouřeneckých provincií pod despotickou vládou rudé lůzy, které je nutno ukázat naše opovržení. Skutečná Čína je pak reprezentována jedině legitimní vládou Čínské republiky, jejíž moc je bohužel dočasně omezena na ostrov Tchaj-wan.
Dále, mimo polaritu sympatií a nesympatií, existují názory, že čínská politika je natolik odlišná od evropské, že nemá smysl srovnávat nesrovnatelné. Čínští komunisté nejsou ve skutečnosti jako ti naši, čínská politika je pragmatická a neideologická – zde bývá uváděn slavný citát, že nezáleží, zda kočka je černá nebo bílá, hlavně když chytá myši. Číňanům na politice tolik nezáleží, hlavní je byznys.
Zahraniční investice nejsou charita
Pro všechny tyto názory můžeme najít podpůrné argumenty, ale právě tak je i zcela rozcupovat. Ano, čínská kočka vskutku chytá myši, ale bylo by pošetilé považovat čínskou vládu za nezávislou na ideologiích. Kdyby na nich nezáleželo, proč by ČLR dávala na své bankovky portrét Mao Ce-tunga? Ve skutečnosti je Peking zcela v zajetí ideologií. První z nich je vypjatý nacionalismus v podobě, kterou v Evropě neznáme již od 40. let. Kdyby se Evropané a Američané dívali na čínskou filmovou produkci neurčenou pro export, asi by se hodně podivili, nebo spíše vyděsili.
Druhou ideologií je předpoklad absolutní moci státu. Všechno v rámci státu, nic mimo stát, nic proti státu. Ideologie Benita Mussoliniho podepřená nejmodernějšími informačními technologiemi. Čínští komunisté sice povolili soukromé podnikání, umožnili vznik třídy kapitalistů a jejich pohádkové zbohatnutí, tolerují existenci burz, ale nikdy ani na okamžik nepomysleli na ztrátu politické kontroly nad státem a nad všemi aspekty dění v něm.
Pročínský názorový tábor v čele s prezidentem Zemanem hodně argumentuje možností obrovských čínských investic a jejich blahodárného vlivu na českou ekonomiku. Zde je nutno uvést jediné: chraňme se investic z ČLR jako moru. Zahraniční investice nejsou nikdy charita. Pokud jde o ČLR, ta investuje vždy jen ze dvou důvodů.
Za prvé, aby získala know-how či jinou strategickou výhodu. Příkladem může být přístav Pireus, který zadlužená řecká vláda prodala Číně v roce 2016. Mnohem více příkladů najdeme v chudších zemích Asie a Afriky, kde Čína masivně investuje za účelem zajištění přírodních zdrojů.
Za druhé, aby vytvořila zakázky pro předimenzovaný čínský stavební sektor a dostala chudší země do dluhové závislosti. Tato strategie má anglický název Belt and Road (správný český překlad nezní „Pás a stezka“, nýbrž „Námořní a pozemní cesta“). V rámci této strategie Čína půjčuje na výstavbu infrastruktury nutné pro posílení zahraničního obchodu – samozřejmě hlavně s Čínou. Tyto zakázky obvykle páchnou korupcí již na dálku. Jako například půjčka Jižní Africe v hodnotě 25,8 miliardy dolarů z roku 2018, jejíž detaily (včetně úrokové sazby) nebyly zveřejněny.
Pokud jde o možnost obchodních sankcí ze strany ČLR – ta si stěží může dovolit něco, co by šlo za rámec symboliky, protože je na exportu závislá. Kdyby (teoreticky) Západ byl schopen koordinované akce, čínská ekonomika by se složila během týdnů. Ale to se prakticky nikdy nestane. Uvažme pouhý fakt, že koncern Volkswagen vděčí ČLR za 52,8 procenta svých tržeb (údaje za rok 2019). Pro ilustraci dodejme, že Západ dováží z Číny velkou část léčiv, včetně 90 procent účinné látky známé jako ibuprofen. Přerušení obchodu by doslova znamenalo velké bolení hlavy.
Optimální strategií vůči ČLR je tedy pokračovat ve fungujících obchodních vztazích, ale nestrkat hlavu do chomoutu investic nebo dokonce půjček.
Peking je zcela v zajetí ideologií. První z nich je vypjatý nacionalismus a tou druhou předpoklad absolutní moci státu.
Příležitost
Pokud jde o Tchaj-wan, není důvodu se jej štítit. Prohloubení vztahů by prospělo oběma stranám. Pro začátek by stálo za úvahu umožnit přímou leteckou linku a bezvízový styk. Není přitom nutné provádět diplomatické kroky zásadního významu.
Riziko bojkotu ze strany Pekingu? Nesmysl: samotná ČLR Čínskou republiku alias „vzbouřeneckou provincii“nijak nebojkotuje. Naopak, Tchajwanci jsou považováni za občany ČLR a mají na pevnině všechna práva. Na území komunistického státu například masivně investují.
Co je ovšem pozoruhodné: tchajwanská vláda ze strategických důvodů schválila program na podporu stahování investic z ČLR. Tento program zahrnuje investice v hodnotě desítek miliard amerických dolarů. Zároveň, jak uvádí časopis Foreign Policy, Tchaj-wan v rámci snižování závislosti na ČLR posiluje obchodní a investiční styky s řadou zemí, včetně Austrálie a Nového Zélandu.
Toto docela vypadá jako příležitost.