Epidemie nabírá na síle
Epidemie v létě pospávala, ale virus se nikam nevypařil. Objevoval se v jasně ohraničených klastrech, které hygienici zvládli ukočírovat, třebaže šlo mnohdy o klastry velké, například doly OKD nebo pražský klub Techtle Mechtle, který vynesl 250 nakažených. Od září se však nemoc začala chovat jinak, nabrala rychlost a změnila podobu šíření. Prosakuje všude – lidé se nakazí v metru, vlaku, na pracovišti, kulturní akci nebo rodinné oslavě, a často nemají potuchy, kde k viru přišli.
„Je objektivní realitou, že máme v republice velké riziko exponenciálního šíření. Po klinické stránce nemoc nezměnila parametry z léta, drtivá většina má mírný až žádný průběh, nemění se riziko těžkého průběhu. Je tu ale jedno obrovské riziko: čelíme tak prudkému nárůstu počtu nakažených, že by velmi rychle mohlo vzniknout riziko akutního náporu na klinickou péči,“uvedl Dušek.
V zemi jsou asi čtyři tisíce lůžek intenzivní péče, v tuto chvíli je volná polovina. Neléčí se na nich jen pacienti s covidem, představují 2,5 procenta ze všech, kteří tento typ péče čerpají, ale u žádné jiné nemoci nepanuje tak velká a daty podložená hrozba, že dané diagnózy prudce přibude.
Ohlídat si nemocnice
Ze čtyř procent pozitivních případů, které vyžadují hospitalizaci, aktuálně asi 400 lidí, procento spadá na jednotky intenzivní péče, je to tedy čtvrtina těch, kdo skončí v nemocnici. Na den to vychází průměrně tak, že se třicet pacientů přijme a dvacet propustí. „Je zcela evidentní, že dochází ke každodennímu navyšování počtu pacientů,“řekl Vladimír Černý, předseda ministerské klinické skupiny.
Problém, který hrozí vymknutím, je v už zmíněném výrazném nárůstu lidí, u nichž se covid potvrzuje. Je to prostá matematika – čtyři procenta ze stovky jsou úplně jiné číslo než čtyři procenta z tisícovky. Covid má týdenní až čtrnáctidenní inkubační dobu, takže poznání o stavu nemoci v populaci se propisuje se zpožděním. Rekordy posledního týdne referují o událostech, které se staly nejméně o týden dříve – a na nemocniční obsazenosti se teprve projeví. Průměrně to trvá deset dnů od diagnózy, než nakažený dorazí do nemocnice, protože se jeho stav zhorší, u těžkých případů je to pět až deset dnů. To znamená, že aktuální čísla se na lůžkové péči podepíšou až po neděli.
Dobrou zprávou je, že se nemění mortalita, v tom se nemoc od jara nezměnila. Covidu dál podléhají především lidé, kteří trpí jinou, chronickou nemocí, velmi přitěžující jsou obezita, cukrovka nebo choroby oběhového systému. „Nelze určit jasnou přímou souvislost smrti s covidem, na tom se experti shodují. Ale lékaři, kteří mají daného pacienta na starost, vždy hodnotí míru souvislosti smrti s covidem, v 80 procentech udávají souvislost velmi vysokou nebo vysokou,“dodal Černý.
Do hranice 80 tisíc nově nakažených měsíčně je vlna koronaviru zvládnutelná, při zachování čtyřprocentní potřeby nemocnice to vychází na 3200 hospitalizací. Nad tímto číslem už by trpěl rozsah poskytované péče, musely by se odkládat plánované výkony. Klíčové pro zachování kapacit není jen kýžené rozložení epidemie v čase, zpomalení, což je smyslem plošných opatření a rouškové povinnosti, ale taky uchránění zdravotníků před nákazou: od počtu neinfikovaného personálu se robustnost kapacit intenzivní péče odvíjí také.
Rovnováha v přístupu
Nejen ministr včera požádal obyvatele republiky, aby nesahali po mezních formách chování. Na jedné straně bagatelizování nemoci a odmítání nošení roušky či respirátoru coby prostředku osobního útlaku, na druhé straně ze strachu odkládané návštěvy u lékaře a preventivních prohlídek. Jinak nápor na nemocnice přijde ze směru, který nemá s koronavirem nic společného.
Podle posledního přehledu Světové zdravotnické organizace, jak zmínil Dušek, je Česká republika na prvním místě v míře rozvolnění pravidel pro rizikové akce a míru sociálních kontaktů, tedy toho, odkud vyvěrá hrozba, že se epidemie rozhoří. Například Němci rouškovou povinnost ve vnitřních prostorách nechali v platnosti po celé léto – a jejich čísla se mimo kontrolu nedostávají. V tuzemsku nyní aktivovaná opatření už vlastně nejsou prevence, ale hašení. Restrikce míří tam, kde praxe ukazuje nejvyšší míru pravděpodobnosti přenosu choroby – do škol a barů. Problematičtí jsou pořád i zahraniční pracovníci a turisti, hojně se v zachycených ohniscích vyskytují sportovní akce, profesionální i amatérské.
U všeobecné rouškové povinnosti se vychází z poznání, že covid se zcela dominantně šíří kapénkami, které unikají do okolí při mluvení, zpěvu či kašli. „Účinnost roušky se ukázala i u osob, které ji nosí, už to není jen benefit pro okolí. „Je potřeba si uvědomit jednu věc: reprodukční číslo viru jako takového je pořád stejné, medián se pohybuje kolem 5,7, takže jeden člověk nakazí až šest dalších lidí. Reprodukční číslo snižují přijatá opatření. Neměli bychom vymýšlet, jak nařízení obejít, jak nad něčím vyzrát, politizovat roušky. Jde o zdraví a to by mělo mít přednost,“zdůraznil šéf ministerské epidemiologické skupiny Roman Chlíbek.