Online výuka? Raději tváří v tvář
S blížícím se začátkem akademického školního roku vysoké školy avizovaly, že jsou s ohledem na zhoršenou epidemiologickou situaci připraveny i na distanční výuku. Zároveň ale zaznívají hlasy, že preferují spíše kontakt studentů a pedagogů tváří v tvář.
„Učitelská praxe na vysoké škole mě přivedla k poznání, že nejdůležitější je studenty zaujmout. Přednáška či cvičení musí být multimediální show, v níž učitel plní několik rolí, včetně role moderátora a baviče. Je to trochu jako divadlo, v němž musíte zaplnit celý prostor a diváky vtáhnout do děje, aby o předestíraném problému přemýšleli, kladli dotazy učiteli, diskutovali třeba i mezi sebou. A tohle online aplikace, ani ty nejlepší, prostě neumožňují,“posteskla si pro LN pedagožka z Vysoké školy ekonomické (VŠE), která si nepřála být jmenována.
Na tom se s ní shoduje i slečna Petra, studentka zootechniky na České zemědělské univerzitě v Praze. Distanční vzdělávání ji zastihlo už v prvním ročníku, a jak říká, s některými spolužáky se ani nestačila pořádně seznámit.
„Na virtuálních přednáškách si sice vyučující vedli velmi dobře, ale já je potřebuji i ,pocítit‘. Brzy jsem si uvědomila, jak moc mi chybí přednášková místnost a živý přednášející. Vadily mi i rušivé elementy, například když si někdo zapomněl vypnout mikrofon, nebo dokonce skákal přednášejícímu do výkladu. Kvůli technickým problémům se přednášky často protáhly a chudák vyučující pak musel spěchat na další přednášku, kde už měl být před čtvrt hodinou,“řekla LN Petra.
Také plnění úkolů a jejich odevzdávání po síti bylo podle Petry náročnější než při prezenční výuce, hlavně kvůli technickým problémům. Totéž se týká zkoušek. „Oblékla jsem si formální oblečení a čekala, až budu na řadě. Při zkoušce bylo nepříjemné koukat do kamery a zároveň se soustředit, co říkám, bez přímého kontaktu se zkoušejícím. Pěkně mi zavařilo vypadávání internetu a chyby v audiopřenosu, kvůli nimž jsem musela svá slova opakovat,“popsala.
Děkan Fakulty stavební ČVUT v Praze Jiří Máca vidí tři hlavní úskalí distanční výuky. „Velmi obtížně lze tímto způsobem zajistit zejména výuku v laboratořích, ateliérovou výuku, projekty, obtížně lze v některých případech zajistit objektivitu distančního zkoušení a problematické je i zrušit od začátku semestru kontaktní výuku pro studenty nastupující do prvního ročníku bakalářského studia,“vysvětlil.
Studentka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze Alena Brožová považuje online výuku v minulém semestru za kvalitní. „Vyučující streamovali své přednášky a zařídili k nim možnost diskuse, kde se studenti mohli ptát podobně jako zvednutím ruky v přednáškové místnosti,“popsala pro LN. Kromě toho se studenti mohli zúčastnit kulturních online akcí. Živý kontakt to ale podle ní úplně nenahradilo.
Zahájení osobně
Téměř všechny vysoké školy se shodují, že pokud to bude jen trochu možné, zahájí nový akademický rok prezenční formou, v případě nutnosti jsou ovšem schopny přejít do online režimu.
Univerzita Karlova (UK) zatím počítá s prezenční výukou v plném rozsahu bez omezení. „Jsme nicméně připraveni na všechny tři varianty výuky, tedy na prezenční, hybridní i distanční formy. Online vzdělávání jsme si doladili během jarních měsíců. Samozřejmě v některých oborech má distanční forma svá úskalí. Některé dovednosti, které člověk získává manuálně, například vyšetření pacienta nebo práce v laboratoři, zatím distančně úplně nahradit nelze,“řekl LN rektor UK Tomáš Zima.
S jeho slovy se ztotožňuje i rektor Západočeské univerzity Miroslav Holeček. „Na jaře se ukázalo, že distanční vzdělávání funguje velmi dobře. Přece jen ale nenahradí prezenční výuku se všemi jejími aspekty. Osobní kontakt a vzájemná interakce studentů i vyučujících při přednáškách a seminářích přináší impulzy, které inspirují, rozvíjejí kreativitu a pomáhají studentům lépe vstřebat dané téma. Myslím, že k takovým momentům v online prostředí příliš nedochází,“řekl LN.
I na Technické univerzitě v Liberci se teď všichni soustředí na to, jak spustit prezenční výuku. „Distanční by byla méně žádoucí, to je jasné. Přináší to řadu komplikací,“potvrdil její mluvčí Radek Pirkl.
Krizový štáb VŠE například po svých vyučujících požaduje, aby na počátku semestru učinili přípravy, na základě kterých bude možné operativně přejít na online výuku, pokud si to situace vyžádá. „Co se týká sociálního kontaktu při výuce, samozřejmě je vždy lepší, když má vyučující přímý kontakt s posluchači v jedné místnosti, lépe interagují, snadněji udrží pozornost apod. Na druhou stranu se domníváme, že dnešní generace vysokoškoláků je na komunikaci online zvyklá a nedělá jí to potíže,“uvedla pro LN Martina Mlynářová z VŠE.
UK umožní distanční vzdělávání zahraničním studentům, kteří nemohou kvůli koronavirové nákaze přijet do Česka. Rektor Zima doufá, že jejich podíl, který dlouhodobě představuje zhruba pětinu všech studentů, oproti minulým letům příliš neklesne. Počítá nicméně se snížením počtu studentů z ciziny v prezenční výuce. „Podíl zahraničních studentů se oproti minulým letům příliš nezměnil, máme jich asi 20 procent. Část z nich tady zatím není, protože například čekají, až dostanou víza. Přesná čísla budeme vědět na začátku října,“doplnil Zima.
Podle mluvčího UK Václava Hájka mnozí vyučující na fakultách využívají nejrůznější online nástroje už léta a mají s nimi výborné zkušenosti. „Centrálně jsou na Univerzitě Karlově podporovány nástroje Adobe Connect, Microsoft Teams, Turnitin a především learning management system Moodle,“upřesnil Hájek.
Část vysokých škol, například ČVUT nebo Masarykova univerzita, vydala svůj vlastní koronavirový „semafor“, jímž se mají řídit opatření na akademické půdě. Zhoršení na určitý stupeň znamená automatický přechod na distanční výuku.
„Největší problémy zřejmě nastanou v anglických studijních programech, kde bude pravděpodobně probíhat výuka jak kontaktní pro české studenty a ty sídlící v takzvaných bezpečných zemích, tak nekontaktní pro studenty ze zemí se zavřenými hranicemi. Takováto kombinace může být ještě mnohem náročnější než čistě nekontaktní výuka,“uvedla pro LN prorektorka pro bakalářské a magisterské studium ČVUT Gabriela Achtenová.
Rovnýma nohama vskočí do online vzdělávání budoucí právníci, kteří se na svou profesi připravují na Univerzitě Palackého v Olomouci. Škola se rozhodla pro distanční vzdělávání už na začátku září. „Není to ideální řešení, ale vzhledem k situaci ideální varianta neexistuje. Považuji za rozumnější a z hlediska předvídatelnosti průběhu zimního semestru za zodpovědnější učinit toto rozhodnutí již nyní, kdy do začátku semestru máme určitý čas se na bezkontaktní výuku připravit. Vyhneme se tím značné nejistotě, která by prezenční výuku neoddělitelně provázela,“vysvětlil děkan Václav Stehlík.
Bezkontaktní výuka se má podle něj co nejvíce blížit klasické, vyučovat se bude podle standardního rozvrhu pro prezenční studium. „Samozřejmě nám budou chybět každodenní interakce mezi studenty a akademiky, nicméně věříme, že možnost sociálních vazeb a spolupráce mezi studenty se podaří udržet navzdory přijatým opatřením. Fakultu jako takovou nezavíráme, otevřená bude například knihovna, počítačové učebny, studijní oddělení, umožníme individuální konzultace s vyučujícími,“doplnil Stehlík.
Prázdné chodby, auly a laboratoře vysokých škol jsou vidět na první pohled. Vyprázdněná ale zůstává i další klíčová součást akademického života – sociální vztahy.
Online i naživo
Online studium si kvůli covidu v nedávné době vyzkoušeli účastníci programu Erasmus+ a podle Radky Vavrouškové z Domu zahraniční spolupráce, který program administruje, většina studentů hodnotí tuto zkušenost pozitivně.
„Online výuka byla zpravidla dobře zvládnutá a studentům poskytla hodnotnou náhradu výuky prezenční. V dotazníku, který jsme mezi studenty realizovali, někteří dokonce vyzdvihovali výhody online výuky a popisovali, že s přáteli udrželi kontakt i díky technologiím,“řekla LN Vavroušková. Zájem o online vzdělávání je podle ní dlouhodobý. „Již několik let funguje platforma Erasmus+ Virtual Exchange, která uživatelům umožňuje sdílení zkušeností napříč kulturami. Nabízí účast v moderovaných online diskusích, otevřených online kurzech a nadnárodních projektových skupinách,“vysvětlila.
Účastníci Erasmu+ mají možnost využít i „kombinovanou mobilitu“, což znamená, že svou činnost zahájí virtuálně, a až se v cílové zemi situace s covidem uklidní, přejdou na prezenční formu. Nicméně mohou i vycestovat do zahraničí. „Odtud budou sice studovat online, avšak budou moci využívat zázemí univerzity, například knihovny nebo laboratoře. Zároveň budou mít příležitost poznat cizí kulturu a místní lidi,“doplnila Vavroušková.
Zkušenost s kombinovanou mobilitou už má studentka Jana. „Jsem v Portugalsku a studuji online na univerzitě v Portu. Se svými spolubydlícími z různých zemí se denně bavíme, a máme tak mezinárodní zkušenost. Jsme součástí zdejší univerzity a města a situace s covidem nás sblížila, prožíváme ji všichni spolu,“popsala LN.
Na virtuálních přednáškách si vyučující vedli dobře. Brzy jsem si ale uvědomila, jak mi chybí posluchárna a živý přednášející.