Rok 2030 má přinést čistý vzduch
Ve středu předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová ve výročním projevu o stavu EU oznámila, že Unie jako celek si dá za cíl snížit k roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent (v porovnání se stavem v roce 1990). Dosud se přitom počítalo se snížením o 40 procent.
Od šéfky EK šlo o pečlivě připravené oznámení, neboť již den poté, tedy včera, představil místopředseda Komise Frans Timmermans podrobnosti plánu. V porovnání s aktuálním stavem jde o významné změny, které se brzy dotknou každodenního života.
Základem plánu je rozšíření systému tzv. emisních povolenek, který se dosud týká zejména průmyslových podniků, na silniční dopravu či vytápění budov. Jejich princip spočívá v tom, že firmy, které překročí stanovený limit znečišťujících látek, si převis emisí musí formou povolenek koupit. Naproti tomu zodpovědnější společnosti mohou nevyčerpaný objem až do limitu prodat.
Jinak řečeno, platit za emisní hříchy nebudou v blízké budoucnosti jen továrny, ale i „špinavá“doprava či málo úsporné budovy.
Auta, letadla i lodě
Paralelně by mělo dojít k dalšímu zpřísnění limitů emitovaných látek u automobilů (emise CO2 vypouštěné nově vyrobenými vozidly mají být v roce 2030 o polovinu nižší než v roce 2021), výrazně také u letecké a lodní dopravy.
„Jde o smělé cíle, jejich dosažení je však pro všechny členské země reálné,“řekl včera Timmermans.
Výraz „všechny členské země“je přitom klíčový. Většina západoa severoevropských států EU nemá s navýšením emisních cílů k roku 2030 problém, zato země střední a východní Evropy se k tomu staví chladně či rovnou odmítavě. Tyto státy totiž v porovnání s rokem 1990 sice udělaly značný pokrok, v jejich ekonomikách má ale stále velký podíl energeticky náročný a často málo efektivní průmysl.
Zpřísněný emisní cíl musí schválit evropský parlament a také všechny členské země, dají se tedy ještě očekávat složitá jednání i nejeden spor. Ty se zjevně opět povedou na půdorysu
„západ versus východ“. Až se najde kompromis, EK by měla připravit ke schválení příslušné smlouvy – k tomu by mělo dojít do června roku 2021.
K tomu, aby se 55procentní snížení emisí k roku 2030 podařilo, je podle EK klíčový podstatný nárůst podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE – voda, vítr, slunce a další) na tzv. hrubé konečné spotřebě energie. Ten by v roce 2030 měl dosáhnout 38 až 40 procent; v současnosti přitom činí za celou EU pouhých 19 procent.
Výraznější snížení emisí skleníkových plynů k roku 2030 si vyžádá rozšíření systému emisních povolenek či lepší energetickou účinnost. Evropská komise včera představila detaily nového plánu.
Podíl obnovitelných zdrojů musí prudce vzrůst
Žádaný růst podílu OZE je v současnosti založen na tzv. národních energeticko-klimatických plánech. Různé země mají odlišné postupné cíle podle vhodnosti přírodních podmínek pro produkci obnovitelné energie. Nejdále jsou v tomto ohledu severoevropské státy v čele se Švédskem, kde podíl OZE dosahuje 55 procent, ve Finsku či Lotyšsku je to kolem 40 procent. Na opačném konci žebříčku jsou Nizozemsko, Malta a Lucembursko (podíl OZE je zde pod 10 procenty).
Pozice Česka podle podílu OZE se sice mezi unijními zeměmi nachází v dolní třetině, země přesto stanovený cíl zatím dokonce překročila – v roce 2018 byl podíl čisté energie přes 15 procent.
Nyní je ale jasné, že i národní cíle, včetně toho českého, budou muset ve světle rychlejšího útlumu emisí k roku 2030 přitvrdit. To si vyžádá mj. více větrných či solárních elektráren a rychlejší odstavení těch uhelných.
Časový horizont 2030 je přitom v dlouhodobých plánech EK pouze mezistupněm k tzv. uhlíkové neutralitě, které hodlá EU jako celek dosáhnout v roce 2050. Jinak řečeno, za třicet let by se v eurounijních zemích mělo vypustit jen tolik emisí na bázi uhlíku, kolik se jich může přirozenou cestou vstřebat v půdě, lesích či oceánech.