I dokument může být thriller
Divoká devadesátá léta v Rusku mě fascinovala, říká Alex Gibney, americký režisér dokumentu o Michailu Chodorkovském.
Alex Gibney patří k nejznámějším i nejaktivnějším americkým dokumentaristům. Na festivalu v Benátkách měl před pár dny premiéru jeho portrét psycholožky zkoumající sériové vrahy Crazy, Not Insane, dnes začínající Febiofest uvádí jeho předchozí počin Občan K (Chodorkovskij se v anglické transkripci píše Khodorkovsky, pozn. red.). Ten Gibney uváděl v Benátkách loni, spolu s hlavním protagonistou filmu, bývalým ruským oligarchou a nynějším kritikem putinovského režimu Michailem Chodorkovským.
LN Jak dlouho jste uvažoval o dokumentu o Chodorkovském?
Michaila mi představili dva mí producenti, kteří si mysleli, že by mě jeho příběh mohl zajímat. A měli pravdu. Rusko nás nyní straší, mluví se o tom, jak Rusové hackli americké prezidentské volby roku 2016. Přitom o něm nic moc nevíme, určitě ne o jeho vývoji po rozpadu SSSR. Chodorkovského osud mi připadal jako dobrý způsob, jak mluvit o post-sovětském Rusku i o tom, jak v Rusku funguje moc.
LN Ruskému vlivu na americkou politiku se ale ve filmu nevěnujete.
Myslím, že je to tam zmíněno, když mluvím o Putinově kuchaři Prigožinovi, který stojí za internetovým vyhledávačem v Rusku. Ale jinak jsem schválně zůstal mimo tuto debatu okolo voleb, té se věnuje hodně jiných lidí a já se chtěl zaměřit na Rusko samotné.
LN Co jste před natáčením o Michailu Chodorkovském věděl?
Samozřejmě to, že strávil deset let ve vězení na Sibiři a že šlo o politický proces. Ale až s filmem jsem pořádně probádal události 90. let. V jednu dobu byl Občan K mnohem delší, jak mě ta 90. léta fascinovala. Kromě ekonomického vykolejení totiž panovala i novinářská a umělecká svoboda, která šla ruku v ruce s tím krutým vykořisťováním. Šlo o složité, šílené období, v němž se lidi snažili vymyslet něco od píky s omezenými zdroji. O 90. letech by měl někdo natočit samostatný film.
LN Na vašem snímku je zajímavé, že ukazuje, proč lidi Putina můžou nenávidět, ale i proč ho můžou milovat.
Já si nemyslel, že ukážu i tu druhou stranu, ale když jsme se ocitli mimo velká města, viděl jsem, jak populární tam Putin je. Neprováděli jsme tam žádný vědecký výzkum, jen jsme mluvili s lidmi na ulici, s kamerou i bez. A ti nám říkali, že Putin je jejich člověk, že díky němu bude Rusko zase skvělé. To mě fascinovalo. A považoval jsem za důležité dát to i do filmu. Na Putinovi jako politikovi je něco přitažlivého. Proto ve filmu vidíte sbor žen zpívající: chci si vzít Putina za muže.
LN Snažil jste se Putina kontaktovat?
Snažil, setkal jsem se s jeho mluvčím Dmitrijem Peskovem a zažádal si o rozhovor s Putinem i s Peskovem, který mluvil s anglickým novinářem Martinem
Sixsmithem pro jeho knihu o Chodorkovském. Mé žádosti však byly zamítnuty.
LN Jinak jste mohl mluvit, s kým jste chtěl?
Měl jsem svobodu, ale pár lidí, další oligarchové a vládní úředníci, zapojení do stíhání Chodorkovského, mi rozhovor zrušili na poslední chvíli. Bylo mi řečeno, že nejspíš proto, že jim Kreml nedal povolení.
LN Měl jste při natáčení v Rusku pocit, že vás někdo sleduje?
Těžko říct. Měli jsme s sebou počítače a techniku, kterou samozřejmě napadl všechen možný malware, co si dokážete představit. Pocit, že nás někdo sleduje fyzicky, jsem neměl. Nebylo to jak v Číně, kde často dostanete strážce, kteří s vámi všude chodí. Využili jsme ruský štáb, což se hodilo, protože se vyznali. Možná jsem naivní, ale připadalo mi, že ruský totalitarismus má v sobě něco jemného a v jeho rámci existuje určitá volnost. Než najednou ta volnost zmizí.
LN Bojí se Chodorkovský o svou bezpečnost?
Myslím, že začal věřit, že jeho nejlepší ochrana je skrývat se všem na očích. Pokud ho Putin bude chtít zabít, tak ho zabije. Ale podle mě to u Putina funguje podobně jako v případě chilského generála za Allendeho vlády René Schneidera. Ten byl záhadně zavražděn nedlouho poté, co Henry Kissinger prohlásil, že ten chlápek je pro USA problém. Nemyslím si, že Kissinger dal příkaz k zabití Schneidera, jen projevil svou nespokojenost. Řekl bych, že i v případě Anny Politkovské a Borise Němcova a možná i u pokusu o otravu novičokem v Salisbury nešlo o přímé rozkazy. Ale o to, že někteří lidé z ruské vlády se rozhodli potěšit Putina.
LN Chodorkovský patřil ke skupině oligarchů, kteří ovládali ruskou ekonomiku. Naznačuje film, že kvůli nim v Rusku kapitalismus nefungoval a nástup Putina byl nevyhnutelný?
Myslím, že Putin situaci postavil na hlavu. Využil ji jako skvělý propagandistický nástroj, i dnes vzpomínky na 90. léta využívá, aby rozdmýchal nenávist k mocným byznysmenům, kteří se tehdy ujali vlády a kterým on jako čistě vládní osoba nyní odporuje. Přitom Putin řídí jakousi gangsterskou verzi kapitalismu, jen jednu skupinu oligarchů vyměnil za jinou. Vykořisťování pokračuje v jiné formě. Například ve filmu zmiňujeme Jevgenije Prigožina. Díky Putinovi zbohatl, z pouličního prodavače párků se stal výhradním dodavatelem jídla ruské armádě. A jak se odvděčil Putinovi? Špinavými triky v účetních knihách.
LN Chodorkovský říká, že se změnil. Věříte mu? Když ve filmu mluví o těch divokých 90. letech, skoro se u toho ušklíbá.
Podle mě má na 90. léta růžovější pohled než ostatní. Zároveň je ochotný upřímně mluvit o drsných obchodech, k nimž docházelo. Pro něj šlo o byznys. Je si vědom, že podmínky nebyly nefér. Ale bere to tak, že taková byla pravidla hry. Trvalo mu dlouho, než pochopil, jakou agonií i kvůli jeho činům jeho země prošla. Ale věřím, že z vězení vyšel s novým pohledem na chod společnosti a na to, co znamená ekonomika.
LN Je protagonista s filmem spokojen?
Viděl ho před premiérou v Benátkách, myslím, že s nějakými věcmi tam nesouhlasí, ale kdyby se mu snímek nelíbil, asi by s ním na festival nepřijel.
LN Spřátelili jste se?
Vycházíme spolu, v Benátkách jsme zašli na večeři. Nejsme si blízcí, ale chováme se k sobě přátelsky.
LN Jste teď u svých filmů víc opatrný po zkušenosti s Lancem Armstrongem, v jehož nevinu jste věřil a o němž jste točil film v době jeho odhalení?
Ano, jsem o něco víc skeptický. Proto své filmy často před jejich premiérou ukazuju lidem, o nichž vím, že se mnou nesouhlasí. Že tam mám něco špatně, radši uslyším ve střižně než později.
Autorka je filmová publicistka