Brexit a jaké mají Němci starosti

Britská scéna je více než obvykle sebestředná. Hlavní téma je covid a kapacita britského zdravotního systému. Co se brexitu týče, ten je až na druhém místě. Komentátoři konzervativních médií přímo či nepřímo vyzývají britského premiéra Borise Johnsona, aby neustupoval, aby se pochlapil a aby shodil dohodu s EU pod stůl. Diskutuje se o tom, zda Británie opustí části brexitové dohody ohledně Severního Irska, a jestli tím dojde či nedojde k porušení mezinárodního práva. Nakonec to vypadá, že Johnson bude ochoten ke kompromisu, také pod tlakem americké irské lobby. Možná důležitější než mezinárodní právo je ale celková atmosféra či rétorika, a pokud je britský premiér ochoten říci, že EU chystá „blokádu“Severního Irska, důvěře to moc neprospěje. Blokáda se podle mezinárodního práva rovná válce.

Komentátor Financial Times Gideon Rachman navštívil Berlín a napsal komentář, který je vzkazem domů, do sebestředného Londýna. Po rozhovorech s elitami německé diplomacie dostal Rachman vzkaz, že brexit je nezajímá, že není na seznamu priorit. Německo má prý naléhavější a důležitější věci na práci.

Na stole kancléřky Merkelové přistávají jiné složky. Nejpodstatnější je Rusko, pandemie covidu-19, východní Středomoří, americké volby a Čína. Teprve pak možná brexit a obchodní dohoda. Německo nyní předsedá EU a musí organizovat společnou evropskou politiku ve všech těchto věcech. Ruský opoziční aktivista Navalnyj leží v nemocnici asi kilometr od kancléřství. Původní německé humanitární gesto spojené s jeho převozem přerostlo v krizi vztahů s Ruskem. Rusové prý nevěřili, že Navalnyj transfer přežije. Kreml zuří, že Německo potvrdilo otravu a kancléřka to sama oznámila na tiskové konferenci. Možná Německo ukončí podporu plynovodu Nord

Stream 2 – a zároveň musí pečlivě sledovat vývoj v Bělorusku, což kancléřku osobně zajímá, vzhledem k tomu, že vyrůstala za železnou oponou a velmi vnímá paralely s rokem 1989.

Německo podle Rachmana a jeho německých diplomatických zdrojů zápasí s tím, že to, co má podle něj Moskva, Peking a Washington společné, je snaha rozdělit Evropu. Vztahy EU a Německa s Čínou se rychle zhoršují, což je pro Berlín velký problém, protože Čína je největší německý obchodní partner. Němci také velice prožívají klimatickou změnu a jsou překvapeni tím, jak závratným tempem se v Číně otevírají nové a nové uhelné elektrárny. Mladí Němci navíc sledují lidskoprávní situaci v Číně velmi bedlivě a popularita Číny v zemi klesá.

Nejurgentnější otázkou jsou však v Německu americké prezidentské volby. Pro málokoho na světě je ve hře tolik. Pokud obhájí Donald Trump, otevřou se stavidla další americké nechuti k Berlínu a Bruselu. Pak je tu ještě jednání s Tureckem, hrozba opakování migrační krize apod. V závěru Rachman Němce chválí. Atmosféra v Londýně je prý hysterická, zatímco Němci se snaží myslet globálně a s klidem držet evropskou jednotu.

Tolik Rachman. Otázka je, jestli mají Němci seřazeny priority správně. Británie je velký obchodní partner a Německo s ní má velký obchodní přebytek. Pak je tu otázka, zda Trump skutečně chce rozdělovat Evropu. V USA v Polsku, v Pobaltí nebo na Ukrajině se zase domnívají, že Evropu rozděluje německo-ruský plynovod Nord Stream 2. Faktem asi je, že Trump EU moc nerozumí, je na něj moc složitá, nemá s ní trpělivost. Mluví za EU předseda Komise, předseda Rady, nebo Merkelová s Macronem?

Německá představa, že bude-li zvolen Biden, bude všechno jako dřív, je naivní. Možná se zklidní rétorika, ale tlak na pohřeb plynovodu Nord Stream 2 zůstane stejný, stejně jako tlak na Německo, aby bralo vážně zbrojní závazky v rámci NATO. A jak se dnes v Německu diví, že Čína bude pálit více a více uhlí, zatímco EU zpřísňuje emisní limity, to snad raději ponechme bez komentáře, aby člověk neurazil.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost