Kdo to byl? Pošta?
máme postavit podmět, kam přísudek a další větné členy, máme jistou možnost volby. Avšak i tato volba je omezená. Podívejme se nyní na tyto dvě věty: Ve pátek večer se sejdeme na zahradě. Na zahradě se sejdeme v pátek večer. (V obou případech v omezeném počtu, abychom dodrželi opatření proti šíření koronaviru.)
Obě věty obsahují stejné informace, avšak v každé z nich je rozdíl v tom, která informace je čtenáři/posluchači známá (tzv. téma) a která je nová (tzv. réma). Známá, stará informace se v češtině zpravidla dává na začátek věty, nová, důležitější informace pak stojí na konci. První věta může např. reagovat na to, že si dva komunikující lidé domlouvají schůzku na páteční večer a domlouvají se na tom, kde se sejdou. Nová informace je tedy místo setkání.
Ve druhém případě jsou účastníci rozhovoru s místem setkání obeznámeni, novou informací je časové určení, tedy páteční večer.
S větou si můžeme hrát i dále. Lze ji např. poskládat takto: Sejdeme se v pátek večer na zahradě. Zde je důležitou informací celé spojení v pátek večer na zahradě.
Z pravidla také existují výjimky – o nich třeba příště. Nyní se vraťme ke větě v úvodu. Dvouznačnost je tu dána především nevhodným postavením výrazu poštou. Bezpředložkový sedmý pád používáme v češtině mj. pro vyjádření nějakého prostředku (jet autem), může ale vyjadřovat i laicky řečeno tvůrce, resp. aktéra činnosti (Eliškou namalovaný obraz). Větu Vláda posílá seniorům poštou znehodnocené roušky tedy můžeme číst buď tak, že vláda posílá seniorům znehodnocené roušky (pomocí pošty), nebo tak, že vláda posílá seniorům roušky, které znehodnotila pošta. Jednoznačnou větu dostaneme přeskupením jednotlivých slov: Vláda seniorům poštou posílá znehodnocené roušky.
Znehodnocené roušky jsou pro čtenáře novou, a tedy důležitou informací, a je tedy nutné toto spojení postavit až na konec, o samotné akci posílání roušek a respirátorů seniorům již čtenář obeznámen byl, tato informace by tedy měla stát na začátku. Ač se to nezdá, jedná se o poměrně časté pochybení. Nezapomeňte tedy, že chybovat se nemusí pouze v pravopisu, skloňování či časování, ale také ve slovosledu.