Škodlivá zkratka

Všechny hudební kluby nejsou techtle mechtle

Od včerejška opět přitvrdily koronavirové restrikce. Číselné nárůsty jsou samozřejmě vysoké, těžko je zpochybňovat. Většina z nás jistě chápe i to, že je nutné na situaci plošně reagovat nějakými omezeními a doufat, že pomohou. Vláda a odborná kolegia, která má k dispozici, ale nemohou mít pocit, že rozumějí všemu, a musí umět naslouchat lidem z praxe. Například kulturní.

U vládních činitelů, kupodivu včetně ministra zdravotnictví Vojtěcha (což je vzhledem k jeho zpěvácké minulosti s podivem), a tím pádem i v některých médiích a části veřejnosti získalo nový obsah sousloví „hudební klub“. Tuto změnu můžeme přesně datovat od nechvalně známé události nakažení slavících sportovců v pražském „klubu“Techtle Mechtle.

Pobyt v takovém klubu lze shrnout pod souhrnné označení „pařba“s mnohými průvodními jevy, které jistě prevenci nákazy nepomáhají. Důležité je ale jedno: hudba je zde reprodukovaná a je pouze jedním z průvodních rysů takového večírku.

Jenomže pak tady máme ještě jiný druh hudebních klubů. Tedy kulturních prostorů, v nichž je hudba, a to živě prováděná, primární náplní pobytu, kde ti, kdo by se ji snad snažili překřikovat (a tím rozprskávat kapénky), budou spíš umravňováni sousedy. Kde se nehrají hry typu „kolik lidí se zvládne napít z jedné skleničky a olíbat jednu ‚animátorku‘ zábavy“. Které mají de facto parametry divadel. Kde návštěvníci ty dvě hodiny koncertu už nějak v roušce přežijí, musí-li to být, a pak si půjdou po svých.

Proč kluby jako v Praze Akropolis, Lucerna Music Bar nebo Jazz Dock mají doplácet na to, že Adam Vojtěch a ti, kdo okolo něj, za ním a nad ním stojí a spolurozhodují, nemají žádnou představu, jak skutečný život v hudebních klubech na kulturní scéně probíhá? A proč musejí vyhlašovat taková omezení, ze kterých mají daleko nebezpečnější prostředí plováren, posiloven, ale nakonec i městské dopravy či nákupních center výjimky?