Pýcha, virus a předsudek

Ačkoli román Pýcha a předsudek z poněkud nepochopitelných důvodů nemalá část zejména mužské čtenářské obce nikdy neotevřela, jde bezpochyby o jedno z nejkrásnějších děl světové literatury. Důvody ignorace jsou dle Chlívku jasné: část pánů tvorstva je zahlcena vlastní pýchou a vlastními předsudky, takže se s dílem, které začalo vznikat již v roce 1797 (!), nikdy neseznámila. Jednou z nejzajímavějších postav díla Jane Austenové je pan Bennet. A tento pan Bennet, nenacházeje příliš potěšení v životě rodinném, shledává největší radosti v knihách, portském a zejména v pozorování pošetilostí svých bližních. Kdyby pan Bennet nebyl jemnostpán z Hertfordshire, nýbrž současný český kmán, bavil by se dle Chlívku tak velkolepě, že by mu snad ani na to portské nezbýval čas.

Vezměme třeba všechny ty hrdé zastánce svobod, odpovědnosti, občanské společnosti a síly všech lokálních, zájmových či profesních komunit. A ačkoli ze všeho nejvíce vyznávají svobodu a odpovědnost jedince a skupiny, tak za současnou epidemickou krizi může jeden jediný člověk: Babiš zvaný Zlotřilý.

Jako bychom neměli svobodu chovat se sami odpovědně, nosit roušky, izolovat se, mít ve firmách či v úřadech co nejméně lidí, mýti si ruce a nepořádat lidové zábavy. Za všechno může Babiš, protože nám tu svobodu NEZAKÁZAL!

Takovým zastáncům svobody by Chlívek nejraději dal korunu, ale ta by asi nestačila. Tak třeba pětistovku, ať si o lidské svobodě a odpovědnosti koupí a přečtou nějakou tu klasickou knížku. Možná by pro začátek místo filozofických úvah stačila i ta Pýcha a předsudek.

Když se Chlívek baví pošetilostí všech papírových liberálů, nijak tím nezbavuje premiéra viny. Naopak. Andrej Babiš má jednak na současné situaci lví podíl, jednak si o všechnu tu kritiku svými slovy a svým chováním říká.

Několikrát jsme tu – k vlastnímu velkému překvapení – kvitovali jeho populistickou politiku, protože vláda pod jeho vedením dokázala často rychle pod tlakem kritiky otočit a změnit špatná rozhodnutí (příklad za všechny: datum zvýšení rodičovského příspěvku). Ale v případě epidemie se snaha vyhovět náladám davu ukázala zhoubná: byl to právě premiér, kdo se odvolával na „společenskou atmosféru“a kdo pod tlakem neodborné kritiky třeba zrušil příkaz nosit roušky ve školách. Nálady lidu prostě v případě zdraví a hygieny nesmí přetlouci expertní znalosti.

A pan Babiš si veškerou, i tu zcela absurdní kritiku zaslouží proto, že se od jara pasoval na největšího ochránce národa před koranavirem. Dokonce ještě v srpnu se jmenoval do čela skupiny pro chytrou karanténu. Je-li pan premiér otcem všech úspěchů, nemůže se ani vteřinu divit, že jsou mu přičítány i veškeré neúspěchy.

PETR KAMBERSKÝ komentátor LN

Několikrát jsme tu kvitovali Babišovu populistickou politiku, protože vláda dokázala často rychle pod tlakem kritiky otočit a změnit špatná rozhodnutí. Ale v případě epidemie se snaha vyhovět náladám davu ukázala zhoubná.