Studená válka 2.0

V kybernetické válce NATO neobstojí. Jak se ubránit ve světě, kde jsou hlavní zbraní jedničky a nuly?

Severoatlantická aliance vznikla po druhé světové válce jako unikátní řešení starého problému v nové globální situaci. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi“. NATO mělo také nahradit po staletí selhávající pokusy o zajištění evropské bezpečnosti, to znamená zajistit Evropu tak, aby nebyla semeništěm neustálých vojenských konfliktů, které by se šířily do okolního světa.

Od pádu západořímské říše se různí domácí aktéři snažili Evropu sjednotit silou pod svoji vlajku. Tyto pokusy byly většinou neúspěšné, protože ostatní se nechtěli dobrovolně podrobit a zároveň nikdo neměl dostatek síly na to, aby si podrobil všechny proti jejich vůli.

Až po druhé světové válce se poprvé v novodobé historii velmocenská osa odstěhovala mimo Evropu – za Atlantik. Dosavadní koloniální mocnosti ztratily na spáleništi Evropy svůj globální dosah, hlavně Velká Británie, ale i Francie, Itálie a Španělsko, Německo bylo zcela rozdrceno a pod okupační správou. Hvězda nových velmocí – USA a komunistického Sovětského svazu – začala stoupat. A najednou se z nich staly supervelmoci.

Pevná ruka EU chybí

Hlavní, jedinečnou a geniální myšlenkou NATO je přesun evropské vojenské síly mimo Evropu, na zámořskou supervelmoc, protože žádná z evropských zemí se nebude muset obávat násilného podrobení ani se nebudou zdráhat spolupracovat. A skutečně – vznik NATO měl za následek počátek procesu úzké spolupráce prostřednictvím ekonomických spolků, odbourávání cel a sjednocování norem, který vyvrcholil vznikem Evropské unie. NATO s dominancí USA jako garanta evropské bezpečnosti a EU jsou tedy úzce propojené misky vah, jedna bez druhé by nemohly samostatně fungovat.

Úvahy o vystoupení USA z NATO nebo myšlenky o evropské armádě narušují podstatu této geniální elegance. Prakticky by to znamenalo návrat o století nazpět a souboj, která evropská velmoc získá vojenskou dominanci nad ostatními.

Pro zajištění akceschopnosti jakékoli armády je životně nezbytné centralizované politické pozadí. To dává armádě jasné cíle a zajišťuje jí vše potřebné. I armáda s nejvyspělejší technikou a početní převahou je bezbranná, pokud se političtí vůdci neshodnou, kdy a jak má být nasazena. To by byl problém potenciální evropské armády, EU je příliš volnou konfederací a její síly by byly absolutně neakceschopné, protože každé vážnější rozhodnutí by vyžadovalo schvalovací kolečko sedmadvaceti národních členů.

Na druhé straně stojí Rusko s Putinem v čele, který má domácí situaci pevně v rukou. Vidíme, že i mnohem menší a technicky méně vyspělá armáda je akceschopnější, pokud za ní stojí autoritativní diktátor, pro kterého není problém se rychle rozhodovat a pouštět se do různých riskantních dobrodružství. No a někde mezi pak stojí USA. Ty jsou plně demokratické a liberální, ovšem díky politickému systému dvou stran a prezidentskému systému, soustředícímu v rukou vrchního velitele ozbrojených sil maximum politické exekutivní moci, zajišťují ono ideální centralizované politické zázemí, umožňující armádě velkou akceschopnost i v demokratickém prostředí. A právě tuto akceschopnost získává i celé NATO, protože americká armáda v něm ze dvou třetin dominuje.

Zkusme popustit uzdu fantazii. Jak by akceschopnost mohly získat evropské síly, kdyby USA z NATO vycouvaly?

Evropa se sama neubrání

První možností je vytvořit podobně politicky centralizovaný stát, jako jsou USA, nějaké Spojené státy evropské. Jednotlivé federativní země by si mohly ponechat jistou autonomii, klíčové kompetence by se ale přesunuly na federální úroveň, řekněme do Bruselu: minimálně zahraniční politika, páteř fiskální politiky, velení a rozpočet obrany. Evropský parlament by musel fungovat na systému malého počtu celoevropských politických stran, které by byly natolik srozumitelné, aby dokázaly reprezentovat voliče napříč rozdílnými geografickými a kulturními oblastmi. Pouze takový parlament by zaručil stabilní politické prostředí, schopné dlouhodobě financovat a úkolovat ozbrojené složky. To všechno uskutečnitelné je, ne však v blízké budoucnosti. Velké země jako USA či Indie se integrovaly dlouhá staletí, EU je teprve na začátku tohoto procesu, který ještě dlouho potrvá.

KRESBA LELA GEISLEROVÁ

Druhou variantou je obdoba NATO, tj. vojenský pakt zajištěný jednou silnou demokratickou velmocí, na kterou se budou nabalovat další země. Velká Británie je ovšem jako ostrovní stát od pevninské Evropy příliš odtržená, historicky je také nejvíce orientovaná na USA. Přirozeným mocenským těžištěm Evropy je soustátí Francie–Německo. Druhé jmenované, Německo, je lidnatější a technologicky i ekonomicky silnější než Francie. Pokud by mělo převzít roli akceschopného lídra evropského vojenského paktu, muselo by tvořit páteř jeho ozbrojených sil. To znamená tisíce tanků a nejmodernějších letadel, to znamená být v čele raketového a vesmírného výzkumu. A především to znamená strategické jaderné zbraně. Tisíce jaderných balistických raket, které jako jediné tvoří dostatečnou odstrašující protiváhu tisícům podobných raket, čekajících na Východě.

Toto zbrojení by vyžadovalo více než 4 % HDP po dlouhá desetiletí. Pokud by bylo třeba vyzbrojit se v rekordním čase, počítejme ještě více. Taková změna rozpočtových priorit by postavila na hlavu celý současný společenský sociální konsenzus a znamenala by politické zemětřesení s nejistým výsledkem. Z historických zkušeností je docela pravděpodobné, že by sjednocujícím prvkem rozháraných společenských poměrů mohla být nějaká nacionalistická partaj zákona a pořádku s obdobou Trumpova America First, v německé verzi pak „Deutschland über alles“na způsob AfD.

Co kdyby se Američané stáhli z NATO, jak občas vyhrožuje Donald Trump? Kdo by zajistil evropskou bezpečnost? Myšlenky jednotné evropské armády či jaderného Německa je zatím nereálná. Jsou tu ale ještě hybridní boje v kyberprostoru a na ty je i NATO prozatím krátké.

Možností je vytvořit politicky centralizovaný stát, jako jsou USA, nějaké Spojené státy evropské. Jednotlivé země by klíčové kompetence přesunuly na federální úroveň.