Krátkodobé seznámení
Vkinech už půl roku běží film jménem V síti. Jeho autoři pracují metodou fejku, jak zní označení člověka vydávajícího se v anonymitě sítě za někoho jiného. Ve jménu dokumentu o odhalování úchyláren nastrkují volavky na muže, kteří se po internetu seznamují s nezletilými holkami. Jen se mi vnucuje otázka, jestli si na pozadí chytlavého námětu neosobují božské právo rozhodovat o fatálních věcech. Jsem zvědav, jak jim ta mesiášská póza vydrží, až někdo ze zjištěných desperátů třeba spáchá sebevraždu pod šikanou spoluvězňů, zatímco holky se budou nadále zvesela stýkat, s kým si zmyslí. To ještě nikoho nenapadlo, že ti lidé spíš potřebují ven z pekla, do něhož ty nekriticky milované vynálezy umožňující komunikaci kohokoli s kýmkoli vtahují jak sirény, až je z toho závislost?
Nejsme tu rubrika filmové kritiky, jen jsem chtěl uvést, že jsem se tuhle též učinil fejkem, a to ve jménu dokumentace současné češtiny. Neškodným, byť podvod je to taky. Tři dny jsem předstíral ženu na seznamovacím povídacím serveru a sledoval, co mi muži píšou. Byly jich stovky a dostalo mě, jak jakési vyjadřovací zvyky používají naprosto všichni. Za některými je patrný anglicko-globalizační vliv, například když mizí sloveso jmenovat se a samci se představují výhradně pomocí jsem, např. Čauko prdelko jsem Robert. Zajímavé je, že mnozí přitom připojují dovětek těší mě ,ač druhá osoba se ještě ani neozvala: ahoj jsem jirka těší mě. Taky chápu, že při zkratkovitosti těch miliard sdělení se už nepoužívají otazníky. Co naopak nechápu, je oddělené psaní všudypřítomných výrazů co pak, kde pak a podobně: ahojky kotě co pak děláš. Kdo to vymyslel? V módě je i vazba předložky při s dnem v týdnu (např. ahojík jak pak se máš při středě )aneosobní otázky typu co děláme, které zřejmě řeší nejistotu s tykáním a vykáním podobně jako formulace není chuť na sex (ano, i to je otázka).
V módě jsou otázky typu co děláme, které řeší nejistotu s tykáním a vykáním, podobně jako formulace není chuť na sex (abyste rozuměli, i to je otázka)
Hůř si vysvětluji tvrdohlavé lpění na velkém T ve slovech Ty, Tobě a tak dále, tuto snahu o starobylou formálnost v prostředí, které jinak na veškerou formálnost rezignuje. Z lexika si dovolím upozornit, že projev zájemců o krátkodobé seznámení se dnes neobejde bez tří zásadních slov – neustále se ptají, jestli právě relaxujete, zvou vás na wellness a nabízejí, že by se dalo něco podniknout. Tím samozřejmě není myšleno nic jiného než si zasouložit, ale ta nulová invence! Vrcholem všeho jsou pak pro mě věty typu ahoj měla jsi hezký čtvrtek, jaký máš konec měsíce, měj příjemný víkend. Případně Přeji Ti příjemné dopoledne, jaký je Tvůj den? Tyhle chujoviny z američtiny mě vytáčejí silně, ač vím, že dávno nejsou nic nového.
Fascinují mě tajemné mechanismy toho, jak se něco odkudsi vyloupne – ač nevíme, proč zrovna to – a hned to používá půl národa. Pro exota, který nemá ani fejzbuk, je pohled do tohoto světa něco mezi legrací a zděšením. Ale abych byl aktuální: řekne už konečně někdo nahlas, že nadšení z toho, jak školu a všechno ostatní lidské setkávání teď skvěle nahrazuje počítač, leze na mozek?