Vzestup biomasy
Původně poněkud opomíjená biomasa začíná být stále více vyhledávaná. Známá je snaha jejího využití při nahrazování fosilních paliv, jichž bude nepochybně ubývat, současně tu však je trend snižování CO2 v atmosféře. Nediskutujme zde o klimatickém oteplování, podstatné je, že jsou mezinárodní dohody o snižování obsahu tohoto plynu ve vzduchu. Všechno je ve skutečnosti složitější tím spíš, že chemismus globálního koloběhu uhlíku pořád není úplně prozkoumaný. Zájem o biomasu souvisí tedy do nemalé míry s výrobou bioetanolu, ovšem biomasa se také spaluje v některých elektrárnách, kdy slouží k vytápění, vyrábějí se z ní i stavební a izolační materiály.
Pouhý hrubý výčet naznačuje, že se takové zpracování nejednou kříží se snahou o snižování obsahu CO2 v atmosféře. Třeba klasická výroba bioetanolu fermentací biomasy produkuje právě tento plyn plus spotřeba nafty v zemědělských strojích při pěstování vhodné komodity.
Co všechno je biomasa? Tráva, zbytky zemědělských plodin, kukuřice, jejíž zrno se používá na bioetanol, ale také dřevo: jak celé, tak zbytky po jeho zpracování.
Co všechno je biomasa? Tráva, zbytky zemědělských plodin, v USA hojně kukuřice, jejíž zrno se používá právě na bioetanol, ale i dřevo, jak celé, tak zbytky po jeho zpracování. Teď pár čísel. Podle mezinárodních údajů při dnešní spotřebě biomasy by na pěstování vhodných rostlin byla potřebná úhrnná plocha 300 až 700 milionů hektarů. První hodnota odpovídá rozloze Indie, druhá Austrálie.
Pak bychom sice měli biomasu, nikoli však dostatek potravin. Jak zvýšit produkci biomasy a nakrmit lidstvo? Jsou pokusy pěstovat na dřevo rychle rostoucí stromy, vrby, topoly, a po dvou až třech letech je kácet a rovnou drtit na biomasu. Dnes se to provádí asi na 200 000 hektarech, ale plochy rostou. Opět je tu nebezpečí, že ve snaze získat další plochu by mohlo dojít k devastaci krajiny, což ostatně známe z palmových nebo sójových plantáží. Nabízejí se i další cesty. Dr. Eric Toensmeier (Yale University, USA) navrhuje jako první krok prostě omezit spotřebu, šetřit. Jako příklad uvádí recyklaci papíru. Mimochodem, to věděli už v raném středověku spořiví Japonci. Recyklovaný papír byl našedlý – zbarvený zbytky tuše, kterou se psalo.
Jiná možnost – agrolesnictví. Stromy se pěstují v kombinaci se zemědělskými plodinami. Pásy stromů a mezi nimi pole. V Evropě v tom vede Francie a ukazuje se, že 100 ha takové plochy poskytuje tolik úrody jako 130–140 hektarů, jsou-li stromy a obilí pěstovány zcela odděleně. Navíc to má obrovský význam pro zadržení vody v půdě, snížení vodní a větrné eroze a i pro zachycování některých minerálů. Podobně pastviny – stromy jsou volně po louce, na níž se pasou hospodářská zvířata. Ač je to podporováno Evropskou unií, zatím vede v agrolesnictví Francie, následovaná Itálií a Španělskem, významné to už je i v Belgii. Ostatní zaostávají. Co my? Podle odborných pramenů máme 4 212 000 ha zemědělské půdy. Agrolesnictví se provádí na 46 000 ha, hlavně na podhorských pastvinách. Přidáme se? Snažíme se zachraňovat půdu. Přesněji měli bychom.