Co Praze zoufale chybí
Vítejte u nového seriálu, který bude představovat nejkrásnější a nejznámější koncertní síně světa
Praze zoufale chybí moderní koncertní síň. Je to neuvěřitelné, ale poslední realizovanou stavbou tohoto účelu je Dům umělců neboli Rudolfinum, od jehož dokončení uplyne příští rok již 140 let! A od té doby nic.
Rudolfinum je úctyhodná budova, která dobře slouží svému poslání (byť ne po celou dobu, co stojí na pravém břehu Vltavy, protože za první republiky v ní sídlila poslanecká sněmovna), přesto současným požadavkům na moderní koncertní provoz jak svým řešením a kapacitou, tak i zázemím již přestala vyhovovat. Jistě,
česká metropole má i další sály, především Smetanovu síň Obecního domu (viz nedávná Orientace z 5. září), ta však byla navržena jako polyfunkční prostor a slouží i jiným aktivitám. Totéž platí i pro velký sál Kongresového centra (bývalý Palác kultury). V minulosti sice proběhlo několik soutěží na novou pražskou koncertní budovu, ale postaveno zatím nebylo nic.
Na Holešovickém nábřeží
A proto již před lety vznikla „zdola“iniciativa hudebníků a architektů, která se angažovala v úsilí o vyhledání vhodné lokality a vypsání mezinárodní architektonické soutěže na toto téma. Někdejší pražský primátor Bohuslav Svoboda toto sdružení doplnil o další experty a ustavil oficiální poradní sbor pro stavbu nové koncertní budovy. Jeho členy byli například dirigenti Jiří Bělohlávek a Libor Pešek nebo architekti Miroslav Masák a Josef Pleskot. Autor těchto řádek v ní byl rovněž, a tak může zavzpomínat na četná setkání za účasti vedení města, kde se především hledala vhodná lokalita.
Navrženo bylo například atraktivní území na místě parkoviště a části Vrchlického sadů naproti Státní opeře. Zdejší nevýhodou však byl stísněný prostor, nutný zábor městské zeleně i fakt, že by nová dominanta neúměrně zatížila už tak přehuštěné centrum. Dále jsme diskutovali o pozemku poblíž Klárova na malostranském břehu Vltavy, jehož výhodou byl optický kontakt s Rudolfinem na protějším břehu. Jenže i tato parcela byla příliš stísněná. A konečně došlo i na sice efektní, ale jinak problematický cíp ostrova Štvanice. Ten byl však v posledních letech dvakrát pod vodou, jde o záplavové území, navíc s těžko vyřešitelnou dostupností...
Nakonec zvítězila jiná lokalita, jakkoli není od Štvanice příliš vzdálená. Nachází se poblíž vltavského břehu v Holešovicích na rozvojovém území rozlehlého areálu bubenského nádraží. Má to nespočet výhod: především se jedná o místo nedaleko historického centra, nicméně v lokalitě, kterou v budoucnu čeká bouřlivý rozvoj. Časem tu má vzniknout moderní pražská čtvrť, jíž bude nová dominanta jistě slušet. Blízko pak jsou stanice metra, tramvaje i železnice, a daleko není ani k dalším kulturním institucím, jako jsou Veletržní palác, centrum moderního umění DOX, areál bývalých jatek nebo bubenečské Výstaviště.
Toto místo prosazuje i Institut plánování a rozvoje, který už zadal vypracování studií na tuto lokalitu, jež budou sloužit jako podklad mezinárodní soutěže, a podporu našlo toto řešení jak u pražského magistrátu, tak u vlády.
Bez tlaku to nepůjde
Aby však tento záměr došel svého naplnění, je třeba vykonat ještě hodně práce. Z minulosti bohužel dobře víme, že bez stálého tlaku mohou podobné ideje nakonec zůstat jen na papíře. Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR), jež tvoří experti na architekturu a urbanismus, konstruktéři i developeři, usiluje nejen o vypracování nového funkčního stavebního zákona, který by konečně urychlil rozvoj výstavby, nebo o prosazování kvalitní architektury a urbanismu, ale jako jeden ze svých cílů si rovněž stanovilo podporu tohoto záměru. Přiznávám, že mi to je sympatické, a proto jsem se rozhodl ve spolupráci s tímto sdružením představit alespoň několik špičkových koncertních sálů, které vznikly v posledních letech za našimi hranicemi – některé z nich nedaleko, jiné na vzdálených kontinentech. Ten první bude ještě trochu „vousatý“, ale nelze jej vynechat, protože je důkazem, že skvělá a nadčasová architektura se nakonec může stát i symbolem celého státu, ba i kontinentu. Mám samozřejmě na mysli budovu opery v australském Sydney, kterou si připomeneme příště.
Na závěr připomínám, že Praha není jediným místem u nás, kde má podobný objekt vzniknout. Koncertní sál se staví v Brně, další pak bude v Ostravě, a půjde o dílo jedné z klíčových osobností světové architektonické scény, Američana Stevena Holla. Jinde to bohužel šťastně nedopadlo, třeba se skvělým Kaplického návrhem pro České Budějovice, známým jako rejnok. Snad bude Praha s projektem a realizací své národní koncertní budovy, pro niž se už vžil pěkný název Vltavská filharmonie, úspěšnější…
Jinde ve světě tvoří dominanty měst, architektonické chlouby, za nimiž přijíždějí turisté až z ostatních kontinentů. Řeč je o velkých koncertních síních. Jak jsme ale na tom s nimi u nás v Česku?
Nakonec zvítězila jiná lokalita. Nachází se poblíž vltavského břehu v Holešovicích, na rozvojovém území rozlehlého areálu bubenského nádraží.