Nikdy není pozdě
v čele s partnerem, režisérem Hansem Petterem Molandem. A i když se hrdinové snímku nejmenují Maria a Hans Peter, nýbrž Anja a Tomas, nepracují ve filmové branži, ale v divadle a jejich věkový rozdíl nečiní deset, ale dvacet let, odehrávají se podle režisérky tyhle hektické filmové Vánoce takřka navlas tak, jak si je sama pamatuje.
Nutno říci, že Naděje by byla působivá i jako čirá fikce. Takto se lze navíc podivovat nad tím, jak dramaticky sevřený scénář tentokrát napsal život, a spolu s tím obdivovat umění režisérky s tímto materiálem pracovat, nalézt v něm důrazné sdělení a zároveň se vyhnout patosu a banalitám.
O koho se opřít?
Zpráva o nádoru na mozku, vyvolaném už předchozím a zdánlivě překonaným onemocněním, zastihuje choreografku Anju, právě když se jí po letech věnovaných z velké části rodině konečně podařilo prorazit na mezinárodní scéně. Ke všemu je těsně před Vánoci a sváteční koloběh je v plném proudu. Na návštěvu přijel Anjin otec, veselé Vánoce po těch loňských pokažených Anjinou nemocí očekává všech šest dětí (tři má Tomas z předchozího vztahu a tři s Anjou), hrnou se společenské povinnosti.
Diagnóza je tentokrát neúprosná a času je minimum. Jak a kdy takovou věc oznámit dětem? Jak se co nejlépe domluvit s lékaři a jakou léčbu zvolit? Kde najít čas na to, aby se Anja sama vyrovnala
Okolí to s Anjinou rostoucí podrážděností a zničující upřímností nemá jednoduché a Tomas (výborný Stellan Skarsgard) by měl potíž se Anje zavděčit, i kdyby byl mnohem empatičtější, než se zpočátku jeví
Naděje
Norsko, Švédsko 2019 Režie: Maria Sodahl Hrají: Andrea Braein Hovig, Stellan Skarsgard Premiéra: 24. 9.